ECLI:CZ:US:2019:3.US.2885.19.1
sp. zn. III. ÚS 2885/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Terezie Regnardové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2019 č. j. 27 Cdo 1244/2019-646, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Nejvyšší soud v řízení zahájeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 10 C 109/2005 zastavil dovolací řízení pro nesplnění podmínek řízení; stěžovatelka, která v řízení vystupovala na straně žalované, nebyla při podání dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 3. 2016 č. j. 4 Co 8/2016-482 právně zastoupena.
Stěžovatelčinu stížnost nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpěla formálními a obsahovými nedostatky [§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatelka nebyla pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud s návrhy trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byla opakovaně vyzývána k odstranění jejich vad a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (srov. výzvy ve věcech např. sp. zn. III. ÚS 817/10, sp. zn. IV. ÚS 905/10, sp. zn. I. ÚS 1511/15, sp. zn. I. ÚS 605/18 a řady dalších). V těchto případech stěžovatelka, ač byla k tomu vyzvána, předmětnou vadu svého návrhu neodstranila, a proto Ústavní soud její návrh z tohoto důvodu odmítl. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stěžovatelka však i nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z řady návrhů z tohoto důvodu odmítnutých, které k Ústavnímu soudu podala (srov. např. usnesení ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 2884/19, sp. zn. IV. ÚS 2226/19, sp. zn. III. ÚS 2101/19, sp. zn. IV. ÚS 1278/19, sp. zn. IV. ÚS 1639/19 a desítek dalších), jí musí být důsledky neodstranění vad zcela zřejmé.
V řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.
Za dané situace Ústavní soud shledal v posuzované věci důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2019
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka