ECLI:CZ:US:2019:3.US.2920.19.1
sp. zn. III. ÚS 2920/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Hajžmana, zastoupeného Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou, sídlem Kopeckého sady 152/15, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2019 č. j. 23 Cdo 569/2019-277 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. října 2018 č. j. 64 Co 406/2015-245, ve znění opravného usnesení ze dne 23. listopadu 2018 č. j. 64 Co 406/2015-258, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti STAWO Přeštice s. r. o., sídlem Komenského 75, Přeštice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svých základních práv na soudní ochranu a na rovnost účastníků v řízení zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti, k ní přiložených kopií výše specifikovaných napadených rozhodnutí obecných soudů a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 5. 2015 č. j. 7 C 512/2013-146, rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 10. 11. 2015 č. j. 64 Co 406/2015-186 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 č. j. 31 Cdo 927/2016-210 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice (v původním řízení žalobkyně) v řízení před obecným soudem uplatňovala vůči stěžovateli (v původním řízení žalovanému) zaplacení 1 407 449,30 Kč s příslušenstvím z titulu zaplacení části dohodnuté ceny díla - provedení stavby rodinného domu pro stěžovatele. Rozsudkem okresního soudu ze dne 29. 5. 2015 č. j. 7 C 512/2013-146 byl stěžovatel zavázán zaplatit vedlejší účastnici částku 1 007 449,30 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1. 2. 2013 do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a nahradit 44 % nákladů řízení, tj. ve výši 84 037,22 Kč. V části ve výši 400 000 Kč s příslušným úrokem z prodlení soud žalobu zamítl.
3. K odvolání obou účastníků původního řízení ve věci následně rozhodoval krajský soud a k dovolání stěžovatele i Nejvyšší soud, který věc vrátil krajskému soudu k dalšímu projednání. Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2018 č. j. 64 Co 406/2015-245 ve znění opravného usnesení ze dne 23. 11. 2018 č. j. 64 Co 406/2015-258 potvrdil rozsudek okresního soudu ve výrocích zavazujících stěžovatele k zaplacení a změnil výrok okresního soudu o částečném zamítnutí žaloby tak, že stěžovatel byl zavázán k plnění i v této části. Současně stěžovatele zavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení.
4. K dalšímu dovolání stěžovatele bylo v záhlaví označeným usnesením Nejvyššího soudu rozhodnuto o odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost. Stěžovatelem předestřená otázka totiž nezakládá přípustnost dovolání, neboť krajský soud "při řešení otázky aplikace korektivu §265 obch. zák. nevybočil z limitů judikatury Nejvyššího soudu".
II.
Argumentace stěžovatele
5. K porušení práv stěžovatele mělo podle jeho tvrzení dojít "odmítnutím dovolání a rozsudkem odvolacího soudu". Dle jeho přesvědčení "dostatečně vymezil právní otázky, v nichž se odvolací soud odchýlil od judikatury NS a dále vymezil právní otázky judikaturou neřešené", přičemž tyto otázky mají podle stěžovatele ústavněprávní dopad.
6. Stěžovatel se neztotožňuje s právními závěry soudů o použití §265 obchodního zákoníku a poukazuje na extrémní nesoulad mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními a následnými úvahami krajského soudu. Stěžovatel dále namítá "protiústavnost hodnocení a provádění důkazů ze strany odvolacího soudu a tzv. překvapivost jeho rozhodnutí", když krajský soud měl činit skutková zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy zasahuje pouze tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Podstatou posuzované ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím obecných soudů o uplatnění zásady o poctivém obchodním styku, tj. závěr soudu, že výkon práva stěžovatele na zaplacení smluvní pokuty nepožívá právní ochranu a odmítnutí jím podaného dovolání ve věci pro nepřípustnost. Ústavní soud neshledal žádné pochybení v rozhodovací činnosti obecných soudů, které by mělo vést k zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Naopak, má za to, že krajský soud své závěry o jednání stěžovatele rozporném se zásadou poctivého obchodního styku pečlivě a přesvědčivě odůvodnil (bod 8. odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu) a důsledně při odůvodnění svého rozhodnutí o odmítnutí dovolání postupoval i Nejvyšší soud. Do hodnocení důkazů a z nich vyvozených skutkových závěrů obecných soudů nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, s výjimkou případů, kdy jejich postup při zjišťování skutkového stavu, hodnocení dokazování i vyvození právních závěrů extrémně vybočovaly z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález ze dne 10. 10. 2002 sp. zn. III. ÚS 173/02, N 127/28 SbNU 95).
11. Za této situace ingerence Ústavního soudu nepřichází v úvahu, protože nebyl shledán intenzivní zásah do některého ze stěžovatelem uváděných ústavně zaručených základních práv. Stěžovatel namítá porušení svých procesních práv na soudní ochranu, na rovnost účastníků v řízení a na spravedlivý proces podle čl. 37 odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu není možné vykládat tak, že by se stěžovatelovi garantoval úspěch v řízení, či se zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jeho představám. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud rovněž předesílá, že případná existence vady řízení před obecnými soudy sama o sobě nezakládá porušení práva na spravedlivý proces, neboť ten je nezbytné posuzovat jako celek, a to především s ohledem na charakter vady a její potenciální vliv na výsledek řízení. Ústavní soud přitom v postupu soudů neshledal žádné vady, v důsledku kterých by napadená rozhodnutí byla výsledkem procesu, jenž by bylo možné označit za nespravedlivý, příp. odepírající soudní ochranu stěžovatelových práv.
12. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu