ECLI:CZ:US:2019:3.US.2974.19.1
sp. zn. III. ÚS 2974/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., t. č. ve Věznici Kynšperk, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2019 č. j. 7 To 167/2019-53 a usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. dubna 2019 č. j. 35 PP 34/2019-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním daným k poštovní přepravě dne 11. 9. 2019 a doručeným Ústavnímu soudu dne 12. 9. 2019 stěžovatel upozorňuje na porušení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, k němuž mělo dojít vydáním rozhodnutí Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") a Okresního soudu v Sokolově (dále jen "okresní soud"), kterými nebyla dle jeho názoru respektována judikatura Ústavního soudu.
2. Napadeným usnesením okresního soudu byla podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník") zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozhodnutími Okresního soudu v Příbrami ve spojení s rozhodnutími Krajského soudu v Praze.
3. Stížnost stěžovatele krajský soud dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zamítl jako nedůvodnou. Jak Ústavní soud ověřil dotazem u okresního soudu, uvedené usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno dne 4. 6. 2019.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mj. i to, zda byla podána včas.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Posledním opravným prostředkem ve věci byla stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu o zamítnutí jeho žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Toto usnesení (které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje) bylo stěžovateli doručeno dne 4. 6. 2019. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání ústavní bylo pondělí 5. 8. 2019. Byla-li ústavní stížnost dána k poštovní přepravě až dne 11. 9. 2019, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
7. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako opožděně podanou.
8. Vzhledem k výsledku řízení nepovažoval Ústavní soud za potřebné stěžovatele vyzývat k odstranění dalších vad ústavní stížnosti, neboť by to bylo pouze formálním úkonem, který by nemohl opožděnost ústavní stížnosti nijak zvrátit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj