ECLI:CZ:US:2019:3.US.3037.19.1
sp. zn. III. ÚS 3037/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č. ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. srpna 2017 sp. zn. 7 To 136/2016 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2019 sp. zn. 4 Tdo 77/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 9. 2019 se stěžovatel s odkazem na porušení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod domáhá přezkoumání v záhlaví označených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi nebyla respektována ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení.
2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 2. 2016 sp. zn. 24 T 193/2015, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání tří přečinů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné.
3. Dotazem na okresní soud bylo zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli dne 19. 3. 2019 a jeho právní zástupkyni Mgr. Vendule Krumlové dne 17. 3. 2019.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mj. i to, zda byla podána včas.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána v rámci lhůty dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Posledním opravným prostředkem ve věci bylo dovolání stěžovatele proti napadenému usnesení krajského soudu, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku okresního soudu, které Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením odmítl. Toto usnesení Nejvyššího soudu (které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje) bylo zástupkyni stěžovatele doručeno dne 17. 3. 2019 a stěžovateli dne 19. 3. 2019. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání ústavní bylo pondělí dne 20. 5. 2019. Byla-li ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 18. 9. 2019, stalo se tak daleko po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a její marné uplynutí zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
7. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako opožděně podanou.
8. Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatele trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatele nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není pro opožděnost přijatelná k meritornímu projednání. Ústavní soud ostatně lustrací zjistil, že naprosto totožnou ústavní stížnost stěžovatel podal již dne 24. 6. 2019, přičemž byla usnesením ze dne 22. 8. 2019 odmítnuta pro neodstraněné vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj