ECLI:CZ:US:2019:3.US.3040.19.1
sp. zn. III. ÚS 3040/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., sídlem Na Poříčí 1046, 1047/24-26, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, sídlem Platnéřská 191/2 - Staré Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. července 2019 č. j. 14 Cmo 5/2017-488, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Tomáše Bárty, 2) obchodní korporace MR COMMUNICATIONS, s. r. o., sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1 - Nové Město, 3) Hany Písaříkové a 4) Ing. Jiřího Písaříka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z předložených podkladů se podává, že Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl takto:
"Usnesení soudu prvního stupně se v rozsahu, jímž bylo rozhodováno o návrhu na nařízení předběžného opatření ve vztahu k žalované 2), mění tak, že se nařizuje předběžné opatření, jímž se žalované 2)
- společnosti MR COMMUNICATIONS, s. r. o., IČO 256 13 031, se sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1 - Nové Město - ukládá povinnost zdržet se zcizení jakoukoliv formou, tj. prodejem, převodem, darováním, směnou, a zatížení, tj. zřízením zástavního práva, věcného břemene, zajišťovacího převodu práva, části stávajícího v obchodním rejstříku zapsaného podílu o velikosti 13128762/263839000 na základním kapitálu BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., jakož i tomuto rozsahu odpovídajícímu výkonu práv společníka, spočívajících v účasti na valných hromadách a hlasování na těchto valných hromadách společnosti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o."
3. Ústavní stížností napadené usnesení vychází - zjednodušeně řečeno - ze sporu mezi jednotlivými (eventuálními) vlastníky podílů na stěžovatelce - jako obchodní korporace - s tím, že než bude rozhodnuto o určení vlastnických podílů, je potřeba zachovat reálnou hodnotu stěžovatelky, k čemuž mají napomoci právě soudem nařízená předběžná opatření. Usnesení navazuje na předchozí nález Ústavního soudu nález sp. zn. II. ÚS 2695/17 ze dne 21. 5. 2019 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), kdy Ústavní soud přistoupil ke zrušení předchozího usnesení vrchního soudu, jímž tento soud nařídil předběžné opatření, neboť ostatní účastníci řízení nebyli v průběhu řízení o návrhu na vydání předběžného opatření dostatečně informováni. Na druhou stranu ani v tomto nálezu Ústavní soud nevyloučil možnost odvolacího soudu změnit prvostupňové usnesení tak, aby sám předběžné opatření nařídil, bude-li zachován požadavek, aby ostatní účastníci řízení měli zásadně možnost na tuto změnu rozhodnutí prvostupňového soudu reagovat. Neodchýlil se rovněž od značné zdrženlivosti, se kterou přistupuje k případnému přehodnocování věcných závěrů soudu, které k (ne)vydání předběžného opatření vedly.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že podle jejího názoru pro vydání předběžného opatření nebyly splněny podmínky. Soud nevzal dostatečně na vědomí její vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření. Stěžovatelka je rovněž názoru, že odvolací soud vůbec nemůže sám prvostupňové rozhodnutí změnit tak, aby sám k nařízení předběžného opatření přistoupil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno usnesení napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
8. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.
9. Jak bylo naznačeno již výše, Ústavnímu soudu v zásadě nepřísluší hodnotit, zda věcně byly nebo nebyly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření (srov. např. usnesení ze dne 13. 7. 2018 sp. zn. II. ÚS 2142/18). Není rovněž správný závěr stěžovatelky, že by sám odvolací soud nikdy nemohl prvostupňové rozhodnutí změnit tak, že k nařízení předběžného opatření přistoupí, účastníci řízení však musí mít prostor na tuto změnu reagovat; taková podmínka však v nyní přezkoumávaném řízení i díky předchozímu nálezu Ústavního soudu byla splněna.
10. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu