ECLI:CZ:US:2019:3.US.425.19.1
sp. zn. III. ÚS 425/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Vyskočila, zastoupeného JUDr. Alenou Bányaiovou, CSc., advokátkou, sídlem Lazarská 13/8, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018 č. j. 5 A 15/2018-113, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, a obchodní společnosti Rezidence Božínka, s. r. o., sídlem Opletalova 922/8, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. V ústavní stížnosti stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud jeho návrh podle §39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), projednal mimo pořadí, v jakém k Ústavnímu soudu došel.
3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel jako žalobce podal k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 31. 10. 2017 č. j. MHMP 1715733/2017, jímž vedlejší účastník zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 28. 6. 2010 č. j. Výš.Koš.p.1439-1129/10 De.R., kterým byla povolena stavba - bytový dům "X" (dále jen "stavba") na pozemcích parc. č. X1, X2 v katastrálním území Košíře, Praha 5.
4. Dne 8. 1. 2018 podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku výše uvedené žalobě. Usnesením ze dne 8. 2. 2018 č. j. 5 A 15/2018-41 městský soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. Dne 17. 10. 2018 podal stěžovatel další návrh na přiznání odkladného účinku výše uvedené žalobě.
5. Napadeným usnesením ze dne 15. 11. 2018 č. j. 5 A 15/2018-113 městský soud rozhodl o návrhu stěžovatele ze dne 17. 10. 2018 na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 31. 10. 2017 č. j. MHMP 1715733/2017 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává. Městský soud dovodil, že absence prokazatelné a ve vztahu ke stěžovateli konkretizované újmy vylučuje, aby soud návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě vyhověl. Důsledkem této absence je i skutečnost, že nelze posoudit intenzitu následků újmy hrozící stěžovateli a porovnat ji s újmou, která by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout jiným osobám, zejména pak osobě zúčastněné na řízení. Podle soudu je proto bez významu zabývat se tvrzením, v němž stěžovatel s odkazem na usnesení ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 253/2011-25, kterým byl přiznán odkladný účinek žalobě proti prvnímu rozhodnutí o přezkumu stavebního povolení, dovozuje, že přiznáním odkladného účinku nemůže dojít k nepřiměřenému zásahu do práv stavebníka. Městský soud mimo jiné poukázal na to, že usnesení ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 253/2011-25 bylo vydáno za jiného skutkového stavu, neboť o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud v uvedené věci rozhodoval poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 6. 2011 č. j. 1 As 66/2011-122 zrušil rozsudek městského soudu ze dne 10. 3. 2011 č. j. 5 Ca 372/2008-84 a současně jej zavázal zrušit napadené územní rozhodnutí, čímž zpochybnil umístění stavby v souladu s právními předpisy, a tím i realizaci stavby. Městský soud konstatoval, že o takovou situaci však v dané věci nejde.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel poukazuje na to, že skutečnosti odůvodňující jeho návrh na přiznání odkladného účinku jeho žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka jsou stejné jako skutkový stav, na jehož základě městský soud již jednou přiznal odkladný účinek žalobě směřující proti stejnému rozhodnutí vedlejšího účastníka, jímž bylo potvrzeno stavební povolení, a to usnesením ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 253/2011-25. Proto stěžovatel očekával, že o tomto jeho návrhu rozhodne městský soud stejně. Městský soud však návrh zamítl a jednotlivé předpoklady pro přiznání odkladného účinku žalobě posoudil odlišně od svého prvního rozhodnutí. Důvodem pro odlišné stanovisko soudu mělo být to, že skutkový stav je v tomto řízení jiný, než tomu bylo při rozhodování v roce 2011. Stěžovatel namítá, že městský soud rozhodl odlišně od svého předchozího rozhodnutí bez náležitého odůvodnění a porušil tak princip předvídatelného rozhodnutí a legitimního očekávání účastníků řízení.
7. Jelikož městský soud v usnesení ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 25/2011-25 považoval zpochybnění přípustnosti umístění stavby za důvod pro přiznání odkladného účinku žalobě proti prvnímu rozhodnutí přezkoumávajícímu stavební povolení, trvají stejné důvody pro přiznání odkladného účinku i dnes, tj. i ohledně žaloby podané dne 8. 1. 2018. Vzhledem k tomu, že okolnosti rozhodné pro posouzení odkladného účinku žalobě, které existovaly v roce 2011, jsou ve všech podstatných rysech shodné s okolnostmi, které existují dnes, měl stěžovatel legitimní očekávání, že o jeho návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 8. 1. 2018 soud rozhodne stejně jako to učinil dřívějším usnesením ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 25/2011-25.
8. Stěžovatel dále namítá vadné hodnocení důkazů, které soudu předložil. Poukazuje na to, že městský soud v napadeném usnesení ze dne 15. 11. 2018 č. j. 5 A 15/2018-113 uvedl, že navržené důkazy nebyly soudu doručeny spolu s návrhem, tedy že se s nimi soud neseznámil, přesto však uzavřel, že "nicméně i bez znalosti konkrétního obsahu žalobcem označených listin lze konstatovat, že tyto listiny nejsou již se své podstaty způsobilé prokázat skutečnosti relevantní pro posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě". Přehlíživý přístup soudu k tvrzením stěžovatele a navrhovaným důkazům je patrný již z toho, jak soud hodnotil odborný posudek doc. Ing. Arch. Petra Durdíka.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
11. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
12. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
13. Po přezkoumání napadeného usnesení městského soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že rozhodnutí městského soudu má zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a v souladu s procesními předpisy. Ústavní soud konstatuje, že městský soud své rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnil a vypořádal se s námitkami stěžovatele. Městský soud k námitce stěžovatele, že skutečnosti odůvodňující jeho návrh na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí vedlejšího účastníka jsou stejné jako skutkový stav, na jehož základě městský soud již jednou přiznal odkladný účinek žalobě směřující proti stejnému rozhodnutí vedlejšího účastníka, poukázal na to, že usnesení tohoto soudu ze dne 31. 8. 2011 č. j. 10 A 253/2011-25 bylo vydáno za jiného skutkového stavu, neboť o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud v uvedené věci rozhodoval poté, co Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně jej zavázal zrušit napadené územní rozhodnutí, čímž zpochybnil umístění stavby v souladu s právními předpisy, a tím i realizaci stavby. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodnutí. K námitce stěžovatele ohledně hodnocení důkazů Ústavní soud odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle které nepřehodnocuje důkazy provedené soudy. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že závěrům městského soudu obsaženým v napadeném rozhodnutí nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
14. Ústavní soud konstatuje, že postup městského soudu byl řádně odůvodněn a jeho argumentaci rozvedenou v napadeném rozhodnutí považuje za ústavně souladnou a srozumitelnou. Městský soud rozhodoval v souladu s ustanoveními Listiny, jeho rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
15. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrhu stěžovatele na postup podle §39 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud vyhověl fakticky tím, že o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu