ECLI:CZ:US:2019:4.US.1189.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1189/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele A. V., zastoupeného Mgr. Ing. Janem Levým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 249/28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2019, sp. zn. 44 To 9/2019, a Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. prosince 2018, č. j. 44 Nt 396/2018-9, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7 jako účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "soud prvního stupně") rozhodl, že obviněný stěžovatel nemá nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu; Městský soud v Praze zamítl jeho stížnost.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily jeho možnosti a finanční situaci. Stěžovatel i jeho příbuzní jsou vazebně stíháni a orgány činné v trestním řízení jim zajistily téměř veškerý majetek; peníze na účtech jsou zajištěny až do výše 763 088 340 Kč, ačkoliv zůstatky této výše zdaleka nedosahují. Stěžovatel je ve vazbě a nemá tedy možnost zajištění dalších prostředků, jimiž by hradil náklady své obhajoby; podle jeho přesvědčení existují důvody postupu podle §33 odst. 2 trestního řádu. Pokud soudy učinily jiný závěr, nemá tento oporu ve skutečnosti, je projevem excesu a zkracuje stěžovatele v jeho základních právech - k tomu odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 3. října 2013, sp. zn. III. ÚS 1936/13 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatel uvádí, jaké konkrétní nesprávnosti v odůvodnění napadených usnesení spatřuje, s tím, že není v jeho silách prokázat neexistenci dalšího majetku, z něhož by mohl hradit náklady své obhajoby (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 22. srpna 2013, sp. zn. III. ÚS 1900/12). Je ohrožen trestní sazbou až do deseti let odnětí svobody a rovněž trestem propadnutí majetku; nejde o přechodně tíživou finanční situaci, je přesvědčen, že obecné soudy porušily jeho zaručená základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto Ústavnímu soudu navrhl napadená usnesení zrušit.
Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel a jeho příbuzní i blízcí jsou stíháni pro trestnou činnost s předpokládaným výnosem rodiny stěžovatele nejméně 395 milionů Kč (celé organizované skupiny pak nejméně 750 milionů Kč). Nepodařilo se ale objasnit, jak rodina s podstatnou většinou těchto prostředků naložila, lze však dovodit, že tento majetek je ukryt. Soud prvního stupně srozumitelně vysvětlil, proč stěžovateli nárok podle §33 odst. 2 trestního řádu nepřiznal a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva, podle které není podstatný samotný nedostatek prostředků výdělečně schopné osoby, rozhodující není ani její momentální ekonomická situace, ale naopak vliv mají celkové majetkové poměry a způsob dřívějšího nakládání příjmy či jinými prostředky.
Úkolem Ústavního soudu není revidovat celý postup obecných soudů, ale zjistit, zda tyto postupovaly v mezích svých pravomocí způsobem, který zákon předvídá, a vydaly rozhodnutí, které je dostatečně odůvodněné a přezkoumatelné. Jinými slovy řečeno, posouzení, zda jsou v konkrétním případě dány důvody přiznání nároku podle §33 odst. 2 trestního řádu, náleží zásadně obecným soudům; Ústavnímu soudu přísluší jen zhodnocení, zda rozhodnutí nepředstavují exces z ústavního rámce. Porušení práva nemůže spočívat ve skutečnosti, že některé okolnosti stěžovatel hodnotí odlišně a taková odlišnost není excesem, který stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí. Stěžovatel neuvedl nic, co by svědčilo o vybočení obecných soudů z daných pravidel pro rozhodování o nároku na bezplatnou obhajobu (nebo za sníženou cenu); obecné soudy postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud nezjistil porušení práva na soudní ochranou (čl. 36 Listiny) ani práva na obhajobu (čl. 40 Listiny)
Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu