ECLI:CZ:US:2019:4.US.1951.19.2
sp. zn. IV. ÚS 1951/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě č. j. 13 Co 375/2018-561 ze dne 15. ledna 2019 a č. j. 13 Co 376/2018-564 ze dne 21. března 2019 a rozsudkům Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 90 P 391/2009-501 ze dne 14. srpna 2018 a č. j. 90 P 391/2009-521 ze dne 21. září 2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a dále a) J. L. K., b) nezletilé N. K., c) nezletilého A. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen "nalézací soud") upravil rozsudkem č. j. 90 P 391/2009-501 ze dne 14. 8. 2018 nově vyživovací povinnost stěžovatele (dále též "otec") k jeho dvěma nezletilým dětem [vedlejším účastníkům b) a c), dále též samostatně "nezletilý syn" a "nezletilá dcera", společně též "nezletilé děti"], a to tak, že zvýšil z účinností od 1. 8. 2013 výživné pro nezletilou dceru z částky 1 500 Kč na 2 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2016 je snížil na 1 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2016 opět zvýšil na 2 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 10. 2016 na 2 600 Kč měsíčně. O vyživovací povinnosti stěžovatele k nezletilému synovi rozhodl nalézací soud tak, že výživné zvýšil s účinností od 1. 8. 2013 z částky 1 000 Kč na 1 500 Kč měsíčně, s účinností od 1. 2. 2016 je snížil na částku 1 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 7. 2016 výživné opět zvýšil na 1 500 Kč měsíčně a od 1. 9. 2016 na částku 2 000 Kč měsíčně. Nalézací soud rozhodl rovněž o povinnosti stěžovatele zaplatit dlužné výživné pro obě nezletilé děti a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem změnil výše uvedený rozsudek nalézacího soudu o úpravě vyživovací povinnosti tak, že výživné pro nezletilou dceru zvýšil s účinností od 16. 9. 2016 na 3 700 Kč měsíčně a pro nezletilého syna na částku 3 200 Kč měsíčně. Odvolací soud rozhodl nově o povinnosti stěžovatele platit dlužné výživné, potvrdil nákladový výrok nalézacího soudu a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
3. Rozsudkem č. j. 90 P 391/2009-521 ze dne 21. 9. 2018 upravil nalézací soud styk stěžovatele s nezletilými dětmi tak, že je oprávněn stýkat se s nimi v každém sudém týdnu v roce od pátku 17:00 hodin do neděle 17:00 hodin, vyjma hlavních školních prázdnin každého roku a vyjma období mezi vánočními svátky každého roku, dále po dobu hlavních školních prázdnin každého roku 10 dnů po sobě jdoucích, od 9:00 hodin prvního dne styku do 17:00 hodin desátého dne styku - s tím, že přesný termín styku o hlavních školních prázdninách je otec povinen sdělit vedlejší účastnici a) (dále též "matka") do 31. 5. každého roku. V době vánočních svátků je otec oprávněn každoročně se stýkat s nezletilými dětmi od 27. 12. 9:00 hodin do 29. 12. 17:00 hodin; úprava styku o hlavních školních prázdninách každého roku a vánočních svátcích každého roku má přednost před úpravou styku v běžném roce.
4. Rozsudkem č. j. 13 Co 376/2018-564 ze dne 21. 3. 2019 změnil odvolací soud rozsudek nalézacího soudu o úpravě styku stěžovatele s jeho nezletilými dětmi tak, že je oprávněn stýkat se s nimi vždy od prvního pátku v měsíci 17:00 hodin do neděle bezprostředně následující 17:00 hodin, přičemž tato úprava neplatí v období hlavních letních prázdnin a v období od 23. 12. do 1. 1. Dále je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi každoročně od 1. 8. 9:00 hodin do 8. 8. 19:00 hodin a od 27. 12. 9:00 hodin do 29. 12. 19:00 hodin.
5. Proti rozsudkům odvolacího soudu, kterými byla upravena vyživovací povinnost i styk stěžovatele s nezletilými dětmi, podal stěžovatel dvě samostatné ústavní stížnosti. Usnesením ze dne 17. 7. 2019 byly stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1951/19 a III. ÚS 2009/19 spojeny ke společnému řízení a nadále jsou vedeny pod prvně uvedenou spisovou značkou.
6. V první ústavní stížnosti proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byla nově upravena vyživovací povinnost stěžovatele k nezletilým dětem, stěžovatel namítá, že odvolací soud chybně zhodnotil majetkové poměry stěžovatele i odůvodněné potřeby nezletilých dětí, že postupoval nepředvídatelně, zhodnotil-li prokázané skutečnosti zcela odlišně než nalézací soud a učiněná skutková zjištění nesprávně kvalifikoval podle hmotného práva; zejména nezohlednil dostatečně skutečnost, že matka pobírá na obě děti příspěvek na péči vzhledem k jejich zdravotnímu postižení. Odvolací soud dále nevzal dostatečně v úvahu, že matka nevyvíjí dostatečnou aktivitu a snahu získat odpovídající příjmy ze zaměstnání. Uvedeným postupem odvolací soud porušil podle přesvědčení stěžovatele jeho právo na řádné řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny).
7. Právo na řádné soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny a právo rodiče na péči o děti a jejich výchovu zakotvené v čl. 32 odst. 4 Listiny, byla podle stěžovatele porušena druhým citovaným rozsudkem odvolacího soudu, jímž byl upraven jeho styk s nezletilými dětmi. Stěžovatel je přesvědčen, že soud nedůvodně omezil jeho styk s nezletilými dětmi, aniž by k tomu existovaly závažné legitimní důvody, nevzal v úvahu, že matka působí na nezletilé děti negativně ve vztahu ke stěžovateli, chybně vyhodnotil ne zcela prokázané psychické problémy nezletilé dcery, přání nezletilých dětí, a zejména v důsledku toho upravil jeho styk v nedostatečném rozsahu.
8. Ústavní soud požádal Okresní soud v Ostravě, k němuž byla přenesena příslušnost nalézacím soudem, o sdělení aktuálního stavu, který se týká nezletilých. Okresní soud v Ostravě sdělil, že o obě nezletilé děti dosud pečuje matka, otec se s dětmi stýká, přičemž styk je v poslední době omezenější, než je stanoveno soudním rozhodnutím, neboť nezletilá dcera k otci příliš chodit nechce a nezl. syn se léčil ze závažnějšího úrazu. Matka s dětmi a současným manželem žije v pronajatém bytě 2+1, plně vybaveném potřebám všech spolužijících osob. Matka je osobou pečující o obě děti a manžela v rámci příspěvku na péči, její manžel je invalidním důchodcem III. stupně. Obě nezletilé děti mají rovněž zdravotní hendikep - nedoslýchavost; u nezletilé dcery byl v minulosti diagnostikován také PTSP, u nezl. syna pak ADHD, pro které je v péči psychiatra, užívá předepsanou medikaci. Výchova dětí je v tomto ohledu obtížnější, stejně jako nároky na spolupráci se školou, která však ze strany matky probíhá. Aktuálně nebyly zjištěny žádné zásadní výchovné problémy u dětí, a ani zásadní výkyvy v péči matky o ně. Vztahy v rodině matky a dětí jsou standardní, přiměřené daným poměrům. Rovněž vzájemný vztah rodičů se aktuálně jeví jako korektní, stabilizovaný, nijak emočně zatížený či eskalovaný.
9. K vyjádření byl požádán také orgán sociálně-právní ochrany dětí (Odbor sociálních věcí Městského úřadu v Novém Jičíně), který Ústavnímu soudu sdělil, že vztahy mezi rodiči nezletilých dětí jsou dlouhodobě velmi špatné, komunikace probíhá téměř výlučně formou SMS zpráv, obě nezletilé děti se vyjádřily k osobě otce pozitivně, jejich styk se stěžovatelem je však nepravidelný a problematický, což vyústilo i ve vydání předběžného opatření dne 7. 6. 2017.
10. Matka nezletilých (vedlejší účastnice) ve svém vyjádření sdělila, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a to jak ve vztahu k úpravě vyživovací povinnosti, tak i styku.
11. Ve věci se vyjádřil i odvolací soud, který zcela odkázal na odůvodnění napadených rozsudků.
12. Vyjádření byla doručena stěžovateli k replice, který ji uplatnil podáním došlým Ústavnímu soudu dne 10. 9. 2019, v němž především opakuje, že vedlejší účastnice podává nezletilým dětem zkreslené informace o stěžovateli a mluví o něm negativně, což se projevuje rovněž negativně v jeho vztahu k oběma jeho dětem.
13. Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem ústavních stížností, napadených rozhodnutí i rozhodnutí předcházejících, vzal v úvahu i aktuální zprávy OSPOD, opatrovnického soudu, a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost sice přípustná, avšak zjevně neodůvodněná.
14. Především lze odkázat na přesvědčivé odůvodnění obou napadených rozsudků, z nichž jednoznačně vyplývá, z jakých důvodů byla vyživovací povinnost i styk stěžovatele s nezletilými dětmi upraveny tak, jak vyplývá z výroků obou rozsudků. Stěžovatel s úpravou vyživovací povinnosti a styku nesouhlasí, nemůže se s ní smířit, což však neznamená, že byla porušena jeho ústavní práva. Pouhý nesouhlas a polemika se závěry obecných soudů, což je i případ obou ústavních stížností, nemůže zakládat důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud přihlédl dále ke skutečnosti, že aktuálně nebyly zjištěny žádné výchovné problémy u nezletilých vedlejších účastníků ani zásadní výkyvy v péči matky o ně, a rovněž vzájemný vztah rodičů se od posledního rozhodování jeví stabilizovaný. Tomu ostatně odpovídá i poslední rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 P 32/2018-594 ze dne 8. 8. 2019, kterým byl zrušen soudní dohled stanovený nad nezletilými dětmi rozsudkem nalézacího soudu č. j 90 P 391/2009-203 ze dne 29. 6. 2016.
15. Ve vztahu ke styku stěžovatele s nezletilými dětmi Ústavní soud uvádí, že aktuálně není upraven v příliš "širokém rozsahu" a lze jistě uvažovat v budoucnu o revizi tohoto rozhodnutí, zejména je-li situace v rodině relativně stabilizovaná. Rozhodnutí odvolacího soudu však není natolik excesivní, aby musel zasahovat Ústavní soud a svým kasačním rozhodnutím ovlivňovat aktuálně stabilizovanou situaci, která v péči o obě nezletilé děti panuje.
16. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu