ECLI:CZ:US:2019:4.US.2066.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2066/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Sosnovce, zastoupeného JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 75/4, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 370/2018-38 ze dne 27. března 2019 a Krajského soudu v Praze č. j. 45 A 15/2016-88 ze dne 11. října 2018, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) Městského úřadu Benešov, 2) města Benešov, obou se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 100, a 3) Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podal žalobu proti nezákonnému zásahu, které Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 45 A 15/2016-88 ze dne 11. 10. 2018 ve vztahu k vedlejším účastníkům 2) a 3) vyhověl a k vedlejšímu účastníkovi 1) zčásti vyhověl a zčásti zamítl. Proti zamítavému výroku rozsudku krajského soudu se stěžovatel bránil kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 1 As 370/2018-38 ze dne 27. 3. 2019 zamítl.
2. Krajský soud částečně zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejšímu účastníkovi 1), neboť nezákonného zásahu se (na rozdíl od ostatních úředních osob) neměli dopustit zaměstnanci tohoto účastníka (dále jen "úřední osoby"), které dne 2. 2. 2016 vstoupili na stěžovatelův pozemek a do stavby na něm stojící.
3. Na základě kontroly odstraňování stavby na pozemku sousedícím s pozemkem stěžovatele dospěl vedlejší účastník 1) k závěru, že je na pozemku stěžovatele nutné provést kontrolní prohlídku pro podezření na bezprostřední ohrožení života nebo zdraví osob či zvířat, o které stěžovatele informoval přípisem ze dne 29. 1. 2016. Přestože za nepřítomnosti stěžovatele odmítl jeho syn vpustit úřední osoby na stěžovatelův pozemek a do stavby na něm stojící, postupem podle §172 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu [(stavební zákon) dále jen "stavební zákon"], úřední osoby prohlídku provedly.
4. Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení. Porušení ústavně zaručených práv na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ochranu obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny spatřuje zejména v tom, že Nejvyšší správní soud opomenul, že zásah zaměstnanců vedlejšího účastníka 1) a zaměstnanců vedlejších účastníků 2) a 3) nebyly podle krajského soudu plněny zákonné předpoklady, přičemž §172 odst. 2 stavebního zákona měl být vykládán spíše restriktivně; navíc ani jeden ze správních soudů nevzal v potaz, že se od provedení kontroly ohledně této věci "nic neděje". Podle kamerových záznamů bylo prokázáno, že nešlo o zásah pro podezření na ohrožení života a zdraví - úřední osoby nechaly na pozemek stěžovatele vstoupit třetí osobu, mělo proto jít o běžnou kontrolní prohlídku, která nesmí být realizována bez souhlasu vlastníka.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Argumenty obsažené v ústavní stížnosti představují polemiku se závěry správních soudů a postrádají ústavně právní rozměr. Zejména krajský soud podrobně odůvodnil, proč byl právě zásah úředních osob zákonným (na rozdíl od ostatních úředních osob měly odlišná zákonná oprávnění); nadto vyložil, že nešlo o vstup do obydlí podle §172 odst. 3 stavebního zákona - úřední osoby prováděly kontrolu pouze ve společných prostorech domu. Oba správní soudy dospěly způsobem souladným s ústavním pořádkem k závěru, že v posuzované věci byly zcela splněny předpoklady pro aplikaci §172 odst. 2 stavebního zákona a úřední osoby proto mohly vstoupit na pozemek a do stavby i bez vědomí vlastníka.
8. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatele a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Kasační zásah Ústavního soudu by přicházel v úvahu pouze v případě excesu, který v posuzované věci nenastal. Ústavní soud ve zbytku odkazuje na plně ústavně konformní odůvodnění napadených rozsudků.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a to za použití postupu podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu