ECLI:CZ:US:2019:4.US.2342.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2342/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky K. P., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2019, č. j. 100 Co 119/2019-2215, a Okresního soudu v Berouně ze dne 24. ledna 2019, č. j. 25 Nc 2079/2015-1888, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Berouně, jako účastníků řízení, a dále 1. nezletilé B. P., 2. nezletilého V. P. a 3. M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Řízení před obecnými soudy
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud") ze dne 13. 3. 2017, č. j. 25 Nc 2079/2015-963, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 9. 2017, č. j. 24 Co 284/2017-1086, byli vedlejší účastníci 1. a 2. (dále jen "nezletilí" či jednotlivě jako "nezletilá" nebo "nezletilý", případně "syn" nebo "dcera") svěřeni do péče vedlejšího účastníka 3. (dále jen "otec") a bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti a upraven styk stěžovatelky (dále též "matka") s nezletilými tak, že je povinna přispívat na výživu dcery částkou 1 800 Kč měsíčně, na výživu syna částkou 2 200 Kč měsíčně a s nezletilými je oprávněna stýkat se každý sudý kalendářní týden od vyzvednutí ve školním zařízení ve středu v 15:00 hodin do předání otci tamtéž v pondělí v 8:00 hodin.
2. Usnesením okresního soudu ze dne 27. 10. 2017, č. j. 25 Nc 2079/2015-1221, bylo zahájeno řízení o změně rozsahu styku stěžovatelky s nezletilými, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Usnesením ze dne 27. 10. 2017, č. j. 25 Nc 2079/2015-M126, rozhodl okresní soud o návrhu otce na nařízení předběžného opatření tak, že byl stěžovatelce zakázán styk s nezletilými do doby pravomocného ("meritorního") rozhodnutí soudu o změně rozsahu styku. Následně bylo k odvolání matky usnesením krajského soudu ze dne 30. 1. 2018, č. j. 100 Co 85/2017-1363, posledně uvedené rozhodnutí okresního soudu změněno tak, že stěžovatelka je oprávněna stýkat se s nezletilými každou sudou kalendářní neděli od 17:15 do 18:15 hodin formou tzv. asistovaného ("řízeného") styku na specializovaném pracovišti.
3. Přípisem ze dne 8. 1. 2019 informoval kolizní opatrovník soud o negativním průběhu asistovaného styku a vyhrocení situace ke konci roku 2018; má za to, že setkávání stěžovatelky s nezletilými formou asistovaného styku je v rozporu s nejlepšími zájmy dětí a za vhodnější považuje setkávání využitím prostředků dálkové komunikace. Společnost Mikuláš 365, o. p. s. (dále jen "společnost Mikuláš 365"), která vykonává asistenci, informovala dne 11. 12. 2018 okresní soud o průběhu asistovaného styku v roce 2018; uvedla, že stěžovatelka s nezletilými většinou probírá záležitosti dospělých nebo týkajících se jí samotné, vyvíjí na ně nátlak a snaží se očerňovat jejich otce, v důsledku čehož jsou nezletilí rozrušeni a ve stresu. Ze zpráv z psychologických konzultací dále vyplynulo, že při setkání dne 18. 11. 2018 stěžovatelka vytrhla dceři několik vlasů (prý za účelem laboratorního rozboru), setkání bylo pro nezletilé traumatickým zážitkem a nepřáli si účast matky na předvánočních mimoškolních akcích. Okresní soud dospěl k závěru, že chování stěžovatelky k nezletilým je alarmující a další jejich setkávání s matkou je v příkrém rozporu s nejlepšími zájmy dětí. Usnesením ze dne 23. 1. 2019, č. j. 25 Nc 2079/2015-1883, proto nařídil okresní soud předběžné opatření, kterým bylo stěžovatelce zakázáno stýkat se osobně s nezletilými, a umožněno jí realizovat styk jen prostřednictvím e-mailové komunikace.
II. Podstata napadených rozhodnutí
4. Stěžovatelka před obecnými soudy namítala neprofesionální a pro ni i nezletilé stresující přístup organizace zajišťující asistovaný styk, a žádala proto o změnu místa jeho výkonu. Za účelem prokázání svých tvrzení také žádala o vydání nahrávek asistovaných styků. Po zatímní úpravě styku stěžovatelky s nezletilými předběžným opatřením okresní soud usnesením ze dne 24. 1. 2019, č. j. 25 Nc 2079/2015-1888, v plném rozsahu zamítl návrh stěžovatelky na změnu místa asistovaného styku s nezletilými a vydání nahrávek z asistovaných styků společností Mikuláš 365. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 4. 2019, č. j. 100 Co 119/2019-2215, bylo k odvolání stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.
5. Okresní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky na změnu místa výkonu asistovaného styku s nezletilými není opodstatněný, neboť okresní soud předběžným opatřením osobní styk s nezletilými stěžovatelce zakázal. V průběhu řízení kolizní opatrovník informoval soud, že na základě zpráv společnosti Mikuláš 365 a dětského psychologa, není podle jeho názoru důvod pro změnu místa výkonu asistovaného styku a není vhodné, aby se stěžovatelka s nezletilými osobně stýkala. K tomu okresní soud dodal, že i kdyby nebyl předběžným opatřením stěžovatelce styk s nezletilými zakázán, nemohl by jejímu návrhu vyhovět, protože za nastalou situaci si stěžovatelka může výlučně sama. Stěžovatelka v návrhu na vydání nahrávek z asistovaných setkání neuvedla žádný relevantní důvod; proto okresní soud i tento její návrh zamítl.
6. Krajský soud se v napadeném usnesení, kterým rozhodl o odvolání stěžovatelky proti usnesení okresního soudu ze dne 24. 1. 2019, č. j. 25 Nc 2079/2015-1888, ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Podle soudu bylo osvědčeno, že stěžovatelka nemá náhled na své chování a není možné ponechat její styk s nezletilými upravený v rozsahu stanoveném předběžným opatřením ze dne 30. 1. 2018. Krajský soud se ztotožnil i se závěry okresního soudu ohledně nevydání nahrávek z asistovaných setkání stěžovatelce - s tím, že do budoucna dává okresnímu soudu ke zvážení, zda by neměl zajistit nahrávky alespoň z listopadu a prosince 2018. Krajský soud dospěl k závěru, že není na místě zpochybňovat zprávy společnosti Mikuláš 365, které korespondují s popisem průběhu asistovaných styků s dětmi u psycholožky, a usnesení okresního soudu potvrdil.
III. Argumentace navrhovatelky
7. Proti výše uvedeným usnesením obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, v níž namítá porušení ústavně zaručených práv, ke kterému mělo dojít tím, že obecné soudy nerespektovaly její "presumpci neviny", svá rozhodnutí měly založit na tvrzení otce, která automaticky považovaly za správná a pravdivá, zatímco k tvrzením a důkazním návrhům matky nepřihlížely, a dále při svých závěrech vyšly z rozhodnutí v přestupkovém řízení o napadení otce stěžovatelkou. Podle stěžovatelky neodpovídají zprávy z asistovaných styků jejich faktickému průběhu. Nahrávky z těchto setkání jí společnost Mikuláš 365 odmítá vydat a bez jejich vydání nemá stěžovatelka jak prokázat pravdivost svých tvrzení. Podle stěžovatelky krajský soud připustil, že zprávy z asistovaných setkání nemusí odpovídat jejich reálnému průběhu, neboť dal okresnímu soudu na zvážení, zda nemá nahrávky v dalším řízení zajistit. Podle stěžovatelky obecné soudy pochybily, nevyslechly-li nezletilé, kteří se k věci mohou vzhledem ke své rozumové a emoční vyspělosti vyjádřit.
8. Pro výše uvedené spatřuje stěžovatelka v rozhodnutích okresního soudu a krajského soudu porušení čl. 90 Ústavy České republiky, a dále svých ústavně zaručených práv na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ochranu rodičovství, rodiny a dětí podle čl. 32 odst. 4 Listiny, jakož i práv podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 9 Úmluvy o právech dítěte a čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi.
IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených usnesení dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnost je především vyjádřením nesouhlasu se skutkovými a právními závěry obecných soudů, pro stěžovatelku negativními, a postrádá ústavněprávní rozměr. Okresní soud podle Ústavního soudu nerozhodoval "automaticky" podle tvrzení otce nezletilých, nýbrž při rozhodování z úřední povinnosti (a v duchu vyšetřovací zásady) vycházel ze zpráv kolizního opatrovníka, společnosti Mikuláš 365 a dětské psycholožky, jejichž obsahy byly navzájem souladné, a dospěl k ústavně konformním závěrům o příkrém rozporu dřívějšího rozsahu styku stěžovatelky a nezletilých s nejlepšími zájmy dětí.
11. Z napadených usnesení vyplývá, že obecné soudy neměly o závěrech, na kterých svá rozhodnutí založily, žádné pochybnosti. Krajský soud v napadeném usnesení nepochyboval o shodě nahrávek z asistovaného styku s jejich skutečným průběhem; pouze se obecně vyjádřil k možnosti okresního soudu nahrávky v dalším řízení zajistit. Současně se napadená rozhodnutí ani z části nezakládají na rozhodnutí v přestupkovém řízení o napadení otce stěžovatelkou.
12. Ústavní soud neshledal v postupech obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky; mohl by zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Obecné soudy rozhodovaly v návaznosti na vydané předběžné opatření ze dne 23. 1. 2019 o zákazu styku stěžovatelky s nezletilými a dospěly k logickým a ústavně konformním závěrům. Napadená usnesení obecných soudů jsou dostatečně a srozumitelně odůvodněna, námitky stěžovatelky jsou v nich spolehlivě vyvráceny a Ústavní soud na ně ve zbytku pro stručnost odkazuje. Stěžovatelkou uváděná judikatura obsahující obecné postuláty právní úpravy styku rodičů s dětmi není pro tuto věc relevantní a Ústavní soud nepovažuje za nutné se k ní blíže vyjadřovat.
VI. Závěr
13. Napadená usnesení jsou dílčími rozhodnutími o úpravě styku stěžovatelky s nezletilými a byla vydána v návaznosti na jim bezprostředně předcházející předběžné opatření. Podle Ústavního soudu nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny či do práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy. Stejně tak nebylo napadenými rozhodnutími porušeno právo rodiče na péči a výchovu dětí ani právo dětí na rodičovskou výchovu a péči ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny ani právo na vzájemný styk rodiče s dětmi podle čl. 4 Úmluvy o styku s dětmi. Samotný nesouhlas stěžovatelky s tvrzeními kolizního opatrovníka a společnosti Mikuláš 365 nemůže vést Ústavní soud k úvahám o zrušení napadených rozhodnutí.
14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu