ECLI:CZ:US:2019:4.US.2513.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2513/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky UNIMEX-INVEST s. r. o. se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 3170/2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 756/2019-136 ze dne 14. května 2019 a rozsudkům Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 34/2017-115 ze dne 5. září 2018 a Okresního soudu v Ostravě č. j. 157 C 8/2016-65 ze dne 30. listopadu 2016, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Ing. Jaroslava Štočka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozhodl napadeným mezitímním rozsudkem o tom, že nárok vedlejšího účastníka vůči stěžovatelce na vydání bezdůvodného obohacení za užívání jím vlastněného pozemku je co do základu důvodný. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu; Nejvyšší soud usnesením č. j. 28 Cdo 756/2019-136 ze dne 14. 5. 2019 odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
2. Krajský soud se plně ztotožnil se závěry okresního soudu v tom smyslu, že k bezdůvodnému obohacení stěžovatelky dochází již z titulu vlastnického práva ke stavbě stojící na pozemku vedlejšího účastníka, za jejíž oprávněné užívání je povinna poskytnout mu náhradu. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že otázka bezdůvodného obohacení vlastníka stavby stojící na cizím pozemku byla již mnohokrát řešena - neplní-li vlastník stavby svou platební povinnost, obohacuje se na úkor vlastníka pozemku bez ohledu na to, zda měl ke stavbě zajištěn přístup.
3. Proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím se stěžovatelka brání ústavní stížností; navrhuje jejich zrušení pro porušení ústavně zaručených práv na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), rovnost stran podle čl. 37 odst. 3 Listiny a ochranu vlastnictví. Porušení se měly obecné soudy dopustit zejména tím, že nesprávně posoudily otázku bezdůvodného obohacení stěžovatelky, na jejíž straně nevznikl majetkový prospěch a která neměla ke své stavbě přístup. Napadená rozhodnutí trpí podle stěžovatelky extrémním rozporem mezi zjištěným skutkovým stavem a z něj vyvozenými právními závěry. Nadto vedlejší účastník, který stěžovatelce zamezuje v odstranění stavby, zneužívá vlastnictví ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); je sice přípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
5. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti představuje vlastní náhled stěžovatelky na podstatu bezdůvodného obohacení a polemiku s obecnými soudy ohledně mnohokrát vyřešené právní otázky, a už jen proto postrádá ústavně právní rozměr. Obecné soudy srozumitelně a v souladu s ústavním pořádkem odůvodnily, proč stěžovatelka, která platební povinnost (placení nájemného) ve vztahu k vlastníkovi pozemku neplnila, se tím bezdůvodně na jeho úkor obohatila (bez ohledu na přístup ke stavbě), a rovněž z toho důvodu nemohlo být vlastnictví vedlejším účastníkem zneužito. Napadená rozhodnutí netrpí rozporem skutkových zjištění a jejich právního posouzení, který ostatně stěžovatelka blíže nespecifikuje. Nepřiléhavá je citace nálezu sp. zn. II. ÚS 415/14 ze dne 24. 3. 2015 (N 62/76 SbNU 849), která se týká okolností relevantních pro stanovení výše bezdůvodného obohacení.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy z dostatečných skutkových zjištění vyvodily logické právní závěry, které odůvodnily ústavně konformním způsobem; pro stručnost lze odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě bezezbytku stalo.
7. Pro výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, a to postupem podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu