ECLI:CZ:US:2019:4.US.2854.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2854/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ilony Nagymihály, zastoupené JUDr. Jiřím Duchoněm, advokátem se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka 293, proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 90/2019-67 ze dne 30. května 2019 a Okresního soudu v Semilech č. j. 6 C 75/2018-31 ze dne 15. listopadu 2018, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a Jana Buriána, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Semilech (dále jen "nalézací soud") vyhověl žalobě vedlejšího účastníka a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit mu 10 500 Kč s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že mezi stěžovatelkou (pronajímatelkou) a vedlejším účastníkem (nájemcem) byla uzavřena nájemní smlouva za účelem bydlení, kterou vedlejší účastník platně vypověděl, takže nájemní vztah skončil ke dni 30. 9. 2017. Částka 10 500 Kč je zbytek vratné kauce, kterou stěžovatelka po skončení nájmu neoprávněně zadržuje a je povinna ji vrátit.
2. Proti rozsudku podala stěžovatelka odvolání a Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "odvolací soud") se ztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že nájem ke dni 30. 9. 2017 zanikl, vedlejší účastník byt stěžovatelce předal a opustil, a stěžovatelka je tak povinna vrátit vedlejšímu účastníkovi požadovaných 10 500 Kč jako zbytek jím složené jistoty (§2254 odst. 2 o. z.).
3. Stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozsudky ústavní stížností, v níž polemizuje se závěry obecných soudů o platnosti dané výpovědi nájmu a skončení nájemního vztahu. Tvrdí, že bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 90 Ústavy České republiky, neboť v předmětném řízení jí nebyla poskytnuta zákonem stanoveným způsobem ochrana jejích práv, protože soudy neinterpretovaly a neaplikovaly zákonným způsobem ustanovení §2287 a 2913 o. z.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, stěžovatelka je zastoupena advokátem, a je přípustná; po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
5. Především je třeba zdůraznit, že v řízení před obecnými soudy šlo o tzv. bagatelní věc. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží rovněž k tomu, jak intenzivně tato případná pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je při tom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele (jeho majetkové poměry).
6. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatelka žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsala. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, což neshledal. Oba soudy své rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlily a stěžovatelka měla možnost předložit svůj náhled na věc. Skutečnost, že stěžovatelka soudy nepřesvědčila, porušení jejích ústavně zaručených práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ve smyslu §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu