ECLI:CZ:US:2019:4.US.2928.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2928/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Švece, zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 27 C 179/2017-60 ze dne 13. 6. 2019, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a obchodní korporace Ryanair Ltd. se sídlem v Irské republice, Airside Bussines park, Swords, Co. Dublin K67, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem zamítl Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "nalézací soud") žalobu stěžovatele, kterou se domáhal kompenzace za zpožděný let ve výši 250 € s příslušenstvím podle Nařízení Evropského parlamentu (ES) č. 261/2004.
2. Z rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že se žalobce dne 22. 6. 2017 zúčastnil letu vedlejší účastnice č. FR 8331 z Říma do Prahy, jehož plánovaný přílet byl stanoven na 19:15 hodin. Letadlo bylo po neúspěšném pokusu o přistání přesměrováno na letiště v Brně a stěžovatel byl dopraven do místa určení v Praze až následující den v 07:15 hodin. Předmětného dne byly v Praze bouřky, lehká intenzita deště, rozplývavá oblačnost s bouřkovým oblakem. Při přistávání v Praze přístroje letadla zaznamenaly zadní vítr o rychlosti 20 knotů a z uvedeného důvodu byl zahájen proces obletu. Při opakovaném pokusu o přistání byl přístroji v letadle signalizován opětovně "střih větru", byl překročen limit na vztlakových klapkách a bylo požádáno o odklonění na jiné letiště. Takzvaný střih větru je definován jako prostorová změna vektoru rychlosti proudění připadajícího na jednotkovou vzdálenost. Jde o mikrometeorologický jev, ke kterému dochází na velmi malé ploše, zároveň jde o významný meteorologický jev pro letectví a z letecké praxe je známo mnoho případů, kdy vertikální střih větru způsobil pád letadla s katastrofickými následky, a letecká meteorologická služba je proto povinna vydávat výstrahu při překročení určitých hodnot, jež jsou dány dokumentem ICAO doc9817. Změny větru v malém prostoru působí pro letectví vážnou hrozbu, a to zejména ve fázi vzletu či přistání, kdy je letadlo vůči tomuto jevu nezranitelnější.
3. Podle nalézacího soudu vedlejší účastnice (žalovaná) prokázala, že v důsledku povětrnostní situace nebylo možné bez porušení závazných pravidel bezpečnosti letu uskutečnit přistání předmětného letadla na letišti v Praze a bylo povinností kapitána letadla přistát na alternativním letišti. Protože se při přistávání letadla vyskytly objektivní mimořádné okolnosti ve smyslu ustanovení bodu 14 Preambule Nařízení Evropského parlamentu (ES) č. 261/2004 ve spojení s ustanovením bodu 5.5 Sdělení komise, obsahující pokyny pro výklad Nařízení Evropského parlamentu č. 261/2004 Sb. (2016/C 214/04), zprostil nalézací soud vedlejší účastnici povinnosti platit náhradu škody a žalobu stěžovatele zamítl.
4. Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal stěžovatel ústavní stížnost, v níž uvádí, že nalézací soud porušil zásadu rovnosti stran, právo stěžovatele na řádné řízení a rozhodl svévolně, neboť nerespektoval rozhodovací praxi Ústavního soudu ani Evropského soudního dvora. Dne 13. 6. 2019 se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce v substituci zúčastnil jednání u nalézacího soudu. Na tomto jednání bylo vedlejší účastnicí předloženo větší množství důkazů a listin podporujících tvrzení žalované strany; zástupce stěžovatele neměl možnost se s těmito listinami seznámit dopředu, a proto požádal soud o odročení jednání, aby následně mohl řádně využít všechna svá procesní oprávnění a námitky, což mu bylo upřeno.
5. Nalézací soud bez dalšího přijal, že v daném případě nastaly mimořádné okolnosti; nikterak se nevypořádal s tvrzením a důkazy stěžovatele o tom, že ostatní letadla a jejich provoz tohoto dne a v tento čas nebyl narušen. Nalézací soud pominul ustanovení §565 občanského zákoníku, v němž je uvedeno, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost; nebyly doloženy ani záznamy přístrojů letadla, ani záznamy meteorologických přístrojů na letišti, tedy žádný důkaz, který by výskyt střihu větru prokazoval. Dále se soud podle stěžovatele v rozporu s judikaturou Evropského soudního dvora nezabýval skutečností, že povinností leteckého dopravce je nejen učinit vše, aby mimořádnou okolnost odvrátil, ale také vše, aby její následky minimalizoval. Touto podstatnou náležitostí se nalézací soud vůbec nezabýval, a rozhodl tak v rozporu s judikaturou ESD, aniž by náležitě odůvodnil odklon od relevantní judikatury.
6. Ústavní stížnost byla podána včas, řádně zastoupeným stěžovatelem, a protože šlo v řízení před obecným soudem o tzv. bagatelní věc, nebylo proti rozsudku přípustné ani odvolání. Ústavní stížnost je tak přípustná, avšak je zjevně neopodstatněná.
7. Především je třeba zdůraznit, že při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud přihlíží také k tomu, jak intenzivně (tvrzená) pochybení zasahují do práv a svobod stěžovatelů. Z toho důvodu obvykle odmítá ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní [např. usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Je přitom veden úvahou, že tyto částky již s ohledem na svou výši, zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny pro své obvykle nikoliv významné faktické dopady na osobu stěžovatele a jeho majetkové poměry.
8. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatel žádné konkrétní dopady do svých majetkových poměrů nepopsal. S ohledem na výše uvedené se Ústavní soud zabýval pouze tím, zda soud napadeným rozhodnutím porušil podstatu ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, což neshledal. Obecný soud své rozhodnutí srozumitelně a logicky vysvětlil a stěžovatel měl možnost soudu předložit svůj náhled na věc a přesvědčit jej. Skutečnost, že stěžovatel soud nepřesvědčil, porušení jeho práv nepředstavuje - neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení ústavně zaručených práv a svobod [již usnesení sp. zn. III. ÚS 44/94 ze dne 27. 10. 1994 (U 18/2 SbNU 241)].
9. Z připojeného procesního spisu Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastnice se vyjádřila k žalobě na žádost soudu již 28. 8. 2018, tedy téměř rok před jednáním konaným 13. 6. 2019, při němž byl vynesen napadený rozsudek. Stěžovateli, který byl v řízení zastoupen advokátem, jemuž bylo vyjádření vedlejší účastnice doručeno 25. 3. 2019, nic nebránilo v tom, aby nahlédl do spisu, seznámil se s argumentací vedlejší účastnice i s relevantními důkazy. Pro odročení jednání, které je třeba považovat za výjimečný procesní institut, neměl tak nalézací soud žádný důvod, natož, aby bylo možné uzavřít, že došlo k porušení zásady rovnosti stran, nepředvídatelnému procesnímu postupu či k porušení jiných pravidel řádného řízení, které by vedly ústavní soud ke zrušení napadeného rozhodnutí.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu