ECLI:CZ:US:2019:4.US.2967.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2967/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele: H. M., zastoupeného JUDr. Martinem Klimem, advokátem se sídlem v Brně, Sukova 49/4, proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně č. j. 5 T 117/2019-27 ze dne 12. července 2019, proti návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně sp. zn. 6 ZK 185/2019-6 ze dne 11. července 2019, a proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu v zásahu Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, ve věci vedené pod sp. zn. KRPB-155811/TČ-2019-060278-SK ve dnech 9. až 11. července 2019, a zadržení stěžovatele dne 10. července 2019, za účasti Městského soudu v Brně, Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. července 2019 ve 23:28 hod. byl stěžovatel zadržen příslušníky Policie České republiky (dále jen "policie") při jízdě cizím osobním automobilem, opakovanou dechovou zkouškou mu byla naměřena hladina alkoholu v dechu ve výši 1,76 a 1,87 ‰. Z uvedeného důvodu byl stěžovatel dne 10. července 2019 v 00:10 hod. zadržen policií a podle §76 odst. 1 trestního řádu omezen na osobní svobodě. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zástupce") vydal návrh na potrestání stěžovatele, který soudce Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") převzal dne 11. července 2019 v 15:00 hod.
2. Dne 12. července 2019 bylo v 8:30 hod. zahájeno vazební zasedání, u kterého byl stěžovateli předložen trestní příkaz, jímž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 trestního zákoníku, a byl mu uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Stěžovatel trestní příkaz převzal a vzdal se práva odporu; tím nabyl trestní příkaz právní moci. S ohledem na pravomocný trestní příkaz zakončil nalézací soud vazební zasedání rozhodnutím o propuštění stěžovatele ze zadržení na svobodu.
3. Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti, splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí proti postupu orgánů činných v trestním řízení a namítá, že byl policií zadržen bez příkazu státního zástupce, byl omezen v osobní svobodě po dobu cca 56 hodin, po celou dobu mu nebyl ustanoven obhájce ani tlumočník a bylo s ním jednáno pouze v českém jazyce.
4. Stěžovatel má za to, že popsaným postupem byl zkrácen ve svých zaručených základních právech zakotvených v čl. 7 odst. 1, 8 odst. 1, 14 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - k tomu poukazuje na nález Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 1320/07 ze dne 5. 11. 2007 (N 183/47 SbNU 411). Stěžovatel je dále přesvědčen, že soud je povinen ustanovit obhájce ex offo nejen v případech nutné obhajoby, ale kdykoliv, vyžadují-li to zájmy spravedlnosti ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále namítá, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu se stanoviskem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 ze dne 29. 1. 2019 (č. 61/2019 Sb.), podle kterého je vzdání se práva odporu, učiněné cizincem omezeným na svobodě a bez právního zastoupení, neúčinným procesním úkonem. Proto v postupu nalézacího soudu spatřuje projev libovůle, byl-li mu poskytnut výběr mezi vazbou a pravomocným trestním příkazem.
5. Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatel vydání nálezu, kterým Ústavní soud konstatuje porušení jeho základních práv postupem policie, spočívajícím v neposkytnutí právní pomoci, postupem státního zástupce v nezabezpečení právní pomoci, tlumočení a úředních překladů, a nalézacího soudu vydáním trestního příkazu bez jeho úředního překladu a nakládáním s trestním příkazem jako pravomocným a vykonatelným. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal nalézacímu soudu v tomto zásahu pokračovat.
6. Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu nalézacího soudu vedeného pod sp. zn. 5 T 117/2019. V protokolu o výslechu osoby podezřelé, zahájeného ve 14:17 hod., stěžovatel v odstavci "vyjádření podezřelého k osobě" (č. l. 3 verte) uvádí, že je zdráv a schopen výslechu ("Česky rozumím slovem i písmem, a nežádám tedy překlad z jazyka českého do ukrajinského a naopak"). V odstavci "vyjádření podezřelého k věci" stěžovatel uvádí: "Byl jsem opakovaně poučen o svých právech ... zvolit si obhájce, obhájce si v současné době nevolím a ve věci vypovídat budu..."; výslech byl ukončen ve 14:27 hod., kdy stěžovatel protokol podepsal. Na č. l. 13 je založeno Poučení zadržené osoby obsahující výčet práv (na obhajobu, v některých případech i bezplatně, právo na tlumočníka, právo na informování zastupitelského úřadu ...). V protokolu o výslechu osoby zadržené ze dne 10. července 2019, zahájeného ve 12:46 hod., (č. l. 17 a násl.) stěžovatel uvádí, že jeho práva a povinnosti mu byly dostatečně vysvětleny, poučení v plném rozsahu porozuměl a nežádá dalšího objasnění (č. l. 19 dole), dále uvádí, že obhájce si nevolí, česky rozumí docela dobře, tlumočníka nežádá; výslech byl ukončen v 13:01 hod., kdy stěžovatel protokol podepsal (č. l. 20). Rovněž před nalézacím soudem u vazebního zasedání stěžovatel uvedl, že česky rozumí dobře, tlumočníka nepožaduje (č. l. 26).
7. Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 49/18 judikoval, že má má-li být trestní příkaz přeložen (za podmínek trestního řádu) do cizího jazyka, není možné, aby nabyl právní moci dříve, než je jeho překlad doručen; jiný postup - odvození účinnosti (vykonatelnosti) trestního příkazu od jeho doručení pouze v českém jazyce, je jiným zásahem do práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 38 odst. 2 a 8 odst. 2 Listiny. Stejný zásah nastane, jsou-li spojeny "právní účinky doručení takového trestního příkazu se vzdáním se práva podat odpor osobou, proti které byl vydán, když ta předtím v průběhu trestního řízení prohlásila, že neovládá český jazyk, a nebyla vzhledem ke své specificky zranitelné pozici dostatečně poučena o významu vzdání se tohoto práva, popř. jí toto poučení nebo obsah trestního příkazu nebyly náležitě přetlumočeny". Jde o reakci na případy specifické zranitelnosti snižující "možnosti se účinně bránit (např. jde o cizince, o osobu omezenou na svobodě, o osobu, jíž byl odepřen přístup k obhájci atd. ...), v důsledku čehož se dotyčný či dotyčná vzdali práva podat odpor. Za těchto okolností je totiž třeba na vzdání se práva odporu pohlížet jakožto na neúčinný procesní úkon".
8. Základním předpokladem postupu popsaného ve stanovisku je skutečnost, že stěžovatel nerozumí česky a je nutno rozhodnutí překládat za využití tlumočníka. Jak již bylo uvedeno výše, z obsahu spisu se podává, že taková situace v případě stěžovatele nenastala, a to i s ohledem na §2 odst. 14 trestního řádu, podle kterého "[o]rgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá". Stěžovatel před policejním orgánem i před soudem opakovaně prohlašoval, že česky rozumí, nežádá tlumočníka ani si nevolí obhájce, přitom byl poučen také o možnosti bezplatného zastupování; podmínky pro nutnou obhajobu naplněny nebyly. Obhájce si stěžovatel zvolil teprve 15. července 2019 (č. l. 29 verte, 32) a jeho prostřednictvím podal proti trestnímu příkazu odpor (č. l. 29). S ohledem na uvedené nelze přijmout jeho tvrzení o porušení práva na právní pomoc [čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy].
9. Podle čl. 8 odst. 3 Listiny lze obviněného nebo podezřelého z trestného činu zadržet a nejpozději do 48 hodin jej propustit nebo předat soudu, který musí do 24 hodin rozhodnout a takovou osobu vzít do vazby nebo ji propustit. Stěžovatel byl omezen na osobní svobodě (zadržen) dne 10. července 2019 v 0:10 hod., téhož dne v 14:12 hod. mu byl předán záznam o sdělení podezření. Orgány činné v trestním řízení konaly další úkony a návrh státního zástupce na potrestání stěžovatele byl předán soudci nalézacího soudu 11. července v 15:00 hod.; před soudem vedené vazební zasedání bylo skončeno 12. července v 8:45 hod. Od zadržení stěžovatele do jeho předání soudu uplynula doba kratší než 39 hodin, soud pak rozhodl o propuštění stěžovatele do 18 hodin. Ani jedna lhůta tedy překročena nebyla, a nebylo porušeno ani jeho právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1 Listiny).
10. Stěžovatel tak v ústavní stížnosti neuvedl nic, co by podporovalo jeho tvrzení o jiném zásahu orgánů činných v trestním řízení do základních práv a svobod. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí soudu - trestnímu příkazu, pak Ústavní soud uvádí, že ústavní soudnictví je vybudováno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy již neexistují další nástroje k nápravě v rámci toho kterého řízení. Tato subsidiarita, vyjádřená v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, vylučuje zásah Ústavního soudu, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Stěžovatel se vzdal práva odporu, procesní prostředky na svoji obranu nevyčerpal, a proto je návrh v části směřující proti rozhodnutí nalézacího soudu nepřípustný.
11. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti trestnímu příkazu je ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu