ECLI:CZ:US:2019:4.US.2992.19.1
sp. zn. IV. ÚS 2992/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Márii Lachmanové, zastoupené JUDr. Františkem Divišem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Okružní 15, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 84 Co 169/2019-236 ze dne 3. července 2019, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení a Milana Drahoráda, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud") uložil usnesením č. j. 9 C 158/2017-221 stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení 39 191,90 Kč. Při výpočtu výše nákladů právního zastoupení postupoval podle §9 odst. 4 písm. b) ve spojení s odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen "a. t."). Předmětem řízení před obecnými soudy bylo určení vlastnictví k nemovitým věcem - a výše odměny právního zastoupení souvisela s jejich hodnotou.
2. Nalézací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená dne 7. 5. 2016 ohledně předmětných nemovitých věcí za sjednanou kupní cenu 300 000 Kč (dále jen "kupní smlouva") neposkytuje dostatečný podklad pro určení obvyklé ceny nemovitých věcí a ke stanovení tarifní hodnoty postupem podle §8 odst. 1 a. t. V kupní smlouvě totiž není podle nalézacího soudu specifikováno, zda jde o obvyklou cenu prodávaných nemovitých věcí, jakým konkrétním způsobem a z jakého konkrétního důvodu účastníci kupní smlouvy sjednali právě kupní cenu ve výši 300 000 Kč. Okresní soud přitom neměl k dispozici jakýkoli znalecký posudek ohledně obvyklé (tržní) ceny nemovitých věcí ke dni 7. 5. 2016 a zhotovení znaleckého posudku by způsobilo průtahy v řízení a vznik zcela neúčelných nákladů žalovaného. Nalézací soud dospěl k závěru, že hodnota nemovitých věcí by byla zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi, a proto je namístě aplikovat §9 odst. 4 písm. b) a. t.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") dospěl na rozdíl od soudu nalézacího k závěru, že hodnota předmětných nemovitých věcí uvedená v kupní smlouvě je dostatečným podkladem pro výpočet výše mimosmluvní odměny advokáta, změnil k odvolání vedlejšího účastníka napadené rozhodnutí a určil celkovou výši nákladů řízení na 107 254 Kč. Odvolací soud tak zvýšil částku, kterou je povinna stěžovatelka zaplatit na náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, o téměř 70 000 Kč, a to z toho důvodu, že vypočetl náklady právního zastoupení (výši mimosmluvní odměny advokáta) z hodnoty předmětných nemovitostí 300 000 Kč podle §7 odst. 6 a §8 odst. 1 a. t. ve výši celkem 80 750 Kč (7 úkonů právní služby po 9 500 Kč a 3 polovičním úkonů právní služby po 4 750 Kč).
4. Proti usnesení odvolacího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, v níž výhradně polemizuje se způsobem výpočtu mimosmluvní odměny advokáta (odvozené od hodnoty předmětných nemovitostí), nesouhlasí s výší nákladů řízení, které má nahradit vedlejšímu účastníkovi - neuvádí však jakýkoliv ústavněprávní argument, pro který by měl Ústavní soud napadené usnesení zrušit.
5. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti, která byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
6. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.
7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje pouze výjimečně a v případech, kdy je rozhodnutí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a představuje závažný exces z hlediska intenzity zásahu do základního práva [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319), všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nevymezil natolik závažné porušení práva, které by svojí intenzitou znamenalo porušení ústavně zaručených práv, a bylo tak způsobilé vyvolat ingerenci Ústavního soudu.
9. Odvolací soud napadené rozhodnutí pečlivě odůvodnil a vysvětlil, proč je hodnota předmětných nemovitostí (částka 300 000) relevantním podkladem pro určení mimosmluvní odměny advokáta a výše nákladů řízení. Pro úplnost je třeba dodat, že výpočet mimosmluvní odměny advokáta podle §9 odst. 4 písm. b) a. t. je jen podpůrný a přednost má vždy výpočet z hodnoty nemovité věci, který použil přiléhavě odvolací soud (k tomu srov. například nález sp. zn. IV. ÚS 2688/15 ze dne 19. 12. 2017).
9. To, že stěžovatelka se způsobem výpočtu výše nákladů řízení nesouhlasí, nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Vyhověl-li by Ústavní soud za daných okolností ústavní stížnosti, jeho postup by se příčil zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19 SbNU 79).
10. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. září 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu