ECLI:CZ:US:2019:4.US.3102.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3102/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 2019 č. j. 101 Co 222/2019-1834 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. května 2019 č. j. 42 P 502/2012-1748, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2019, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ačkoliv byl stěžovatel již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní formální náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, neboť nebyl naplněn zejména požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle §30 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18, II. ÚS 63/18, II. ÚS 64/18, IV. ÚS 2542/18, I. ÚS 3825/18, IV. ÚS 4330/18). Stěžovatel tak již byl řádně poučen, jaké náležitosti má obsahovat návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, a o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti, včetně postupu, jak si může advokáta opatřit. Stěžovatel byl výslovně informován o tom, že Ústavní soud zástupce pro řízení neustanovuje, současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním nedostatku právního zastoupení.
5. V řízení o ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2543/18 či ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 346/19 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2019
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj