ECLI:CZ:US:2019:4.US.3249.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3249/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudce Jana Filipa a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti 1. Biopol GN s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2 a 2. Patron ca, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, zastoupených JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská 647/2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Cmo 132/2019-107 ze dne 22. 7. 2019 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 2 Nc 1024/2019-69 ze dne 27. 5. 2019, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") vydal napadené usnesení, jímž vyhověl návrhu vedlejšího účastníka na nařízení předběžného opatření, a rozhodl tak, že stěžovatelka 1 je povinna zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem "Premium Quality" a "Born in Canada" v souvislosti s výrobkem ALAVIS(tm) MAXIMA Triple Blend Extra Silný; stěžovatelka 2 je povinna zdržet se užívání označení s vyobrazením javorového listu s nápisem "Premium Quality" a "Born in Canada" v souvislosti s výrobkem ALAVIS(tm) MAXIMA Triple Blend Extra Silný, a stěžovatelka 2 je dále povinna z webových stránek www.alavis-maxima.cz odstranit logo s vyobrazením kanadského javorového listu s nápisem "Premium Quality" a "Product of Canada", a to z důvodu, že vedlejší účastník osvědčil tvrzené skutečnosti, a je dán důvod pro zatímní úpravu vztahů mezi účastníky.
2. Dále nalézací soud rozhodl o tom, že stěžovatelka 2 je povinna z webových stránek www.alavis-maxima.cz odstranit grafické znázornění kanadského javorového listu v ikoně, odkazující na rubriku "o nás", z důvodu, že vedlejší účastník osvědčil tvrzené skutečnosti, a je dán důvod pro zatímní úpravu vztahů mezi účastníky. Konečně rozhodl i o tom, že vedlejší účastník je povinen ve lhůtě do 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí nalézacího soudu podat žalobu ve věci samé.
3. Proti výše uvedenému rozhodnutí podaly stěžovatelky (neúspěšně) odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadeným usnesením usnesení soudu nalézacího potvrdil; jen svým výrokem opravil zřejmé chyby v psaní.
4. Proti oběma rozhodnutím podaly stěžovatelky ústavní stížnost, která přes svoji obsáhlost vyjadřuje výlučně nespokojenost stěžovatelek s nařízením předběžného opatření. Stěžovatelky podávají rozsáhlý hmotněprávní a skutkový rozbor předmětného sporu o ochrannou známku, uvádějí, že se odvolací soud nevypořádal v napadeném usnesení s jejich námitkami obsaženými v dovolání, jeho rozhodnutí bylo pro ně překvapivé a v rozporu s několika ústavně zaručenými právy (zejm. tzv. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, rovností účastníků podle čl. 37 odst. 1 a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, zastoupenými v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a jejich ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpaly všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva.
6. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, o které rozhodl přednostně, jak požadovaly stěžovatelky, napadených rozhodnutí i rozhodnutím souvisejícím, jakož i s ostatními připojenými přílohami, dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další přezkumnou instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "pouze" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vedení řízení, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Ústavní soud dospěl k jednoznačnému závěru, že na výkladu příslušných procesních ustanovení obecnými soudy tak, jak jsou důsledně rozvedeny zejména v obsáhlém odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, neshledal žádný exces - právě naopak.
9. Postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají charakteru mimořádného procesního institutu, kterým je předběžné opatření Jeho nařízením (přestože nejde o rozhodnutí konečné) lze výjimečně zasáhnout do ústavních práv povinného, vždy je však třeba mít na zřeteli, že jde o rozhodnutí "rychlé", vydané zásadně bez jednání, které musí být do jisté míry i překvapivé. V jeho případě jde o legální "prolomení" zásady rovnosti účastníků. Při rozhodování o návrhu na předběžné opatření obecné soudy zkoumají výlučně to, zda je třeba zatímně upravit poměry účastníků nebo zda existuje nebezpečí zmaření exekuce - tímto směrem se však argumentace stěžovatelek neubírá a jejich právní a skutkové rozbory jsou v tuto chvíli nadbytečné. Nelze se s nimi ztotožnit ani v tom, že by odvolací soud rozhodl překvapivě, neboť mohl námitky uplatnit v odvolání - a odvolací soud se jimi pečlivě zabýval.
10. Argumentaci odvolacího soudu (usnesení nalézacího soudu nebylo podle §169 odst. 2 o. s. ř. a v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu odůvodněno) považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou; jeho úvahy neshledal Ústavní soud nepřiměřenými či extrémními. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti, a to zvláště s přihlédnutím k charakteru předběžného opatření, jak bylo uvedeno výše.
11. Svoji hmotněprávní a skutkovou argumentaci mohou stěžovatelky uplatnit v rámci řízení ve věci samé, které bude zahájeno na základě žaloby podané vedlejší účastnicí (jinak by předběžné opatření ze zákona zaniklo), jak správně uložil vedlejší účastnici nalézací soud. Stěžovatelky mohou kromě toho při změně okolností navrhnout zrušení předběžného opatření a domáhat se, aby jeho navrhovatel složil doplatek jistoty (§75 odst. 1 o. s. ř.).
12. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu