ECLI:CZ:US:2020:1.US.1703.20.1
sp. zn. I. ÚS 1703/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ladislava Bretschneidera, zastoupeného Norbertem Naxerou, advokátem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 64/2020-79 ze dne 15. 4. 2020 a usnesení Okresního soudu v Rokycanech č. j. 6 C 231/2019-71 ze dne 4. 3. 2020 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Rokycanech zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 C 231/2019. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.
Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že argumentace okresního soudu trojnásobkem životního minima je nesprávná z toho důvodu, že jeho brigádní přivýdělky v zimních měsících této výše mnohdy ani nedosahují. Krajskému soudu vytkl, že po něm požaduje doložení příjmů z těchto občasných brigád, třebaže k těmto příjmům nemusí mít žádné doklady. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek v napadených soudních rozhodnutích neshledal. Krajský soud nepochybil, pakliže své rozhodnutí založil na závěru, že stěžovatel svá tvrzení o příjmech žádným způsobem nedoložil. Jakkoli lze přisvědčit stěžovateli v tom, že nemusí o svých příjmech a výdajích vést podrobnou, ba dokonce žádnou evidenci, nelze zároveň přehlédnout, že žádá-li o dobrodiní zákona v podobě osvobození od poplatkové povinnosti, jde případná absence dokladů, které mohou věrohodným způsobem prokázat jeho majetkovou situaci (ať již příjmy nebo výdaje), k jeho tíži. Bylo zcela na úvaze stěžovatele, zda si ke své finanční situaci obstará průkaznou dokumentaci, z níž by soudy byly mohly v řízení o žádosti o stěžovatele vycházet. Vývod odvolacího soudu o nepřezkoumatelnosti tvrzení stěžovatele proto obstojí, neboť bylo pouze na něm, zda a jak tato svá tvrzení podloží po důkazní stránce, což se nestalo. Toho si je ostatně stěžovatel sám dobře vědom.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu