ECLI:CZ:US:2020:1.US.1784.20.1
sp. zn. I. ÚS 1784/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti M. G., zastoupeného Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo nám. 737, 500 02 Hradec Králové, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 7 To 177/2020 ze dne 22. 5. 2020 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením sp. zn. 2 T 135/2013 ze dne 11. 3. 2020 Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl o žádosti stěžovatele o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody tak, že podle §327 odst. 3 trestního řádu se od výkonu zbytku tohoto trestu v trvání 8 roků a 9 měsíců, k němuž byl stěžovatel odsouzen rozsudkem téhož soudu sp. zn. 2 T 135/2013 ze dne 27. 9. 2016, neupouští. Následnou stížnost proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že znalecký posudek Fakultní nemocnice Olomouc, z něhož městský soud při svém rozhodování vycházel, byl neúplným posouzením jeho zdravotního stavu. Městský soud dle něj zcela pominul možnost konfrontace závěrů tohoto znaleckého posudku se zjištěním blíže jmenovaných renomovaných lékařů a soudních znalců, a tak byly bez povšimnutí ponechány lékařské zprávy, které potvrzují šíři jeho zdravotních onemocnění a celkovou závažnost jeho zdravotního stavu. Stěžovatel k ústavní stížnosti připojil i kopii sdělení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 26. 6. 2020, které dle jeho názoru potvrzuje jeho námitku, že zmíněný znalecký posudek měl pouze za úkol posoudit, zda je stěžovatel schopen účasti na úkonech trestního řízení. Ve výsledku tak nemohl být použit jako řádný důkaz v rámci rozhodování o žádosti o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud žádný exces či jiný ústavně relevantní nedostatek v napadeném soudním rozhodnutí neshledal. Městský soud se dle názoru Ústavního soudu vypořádal s výtkami stěžovatele dostatečným, srozumitelným a racionálním způsobem. Nepřehlédl stěžovatelem předložené lékařské zprávy, z nichž má plynout, že stěžovatel trpí celou řadou onemocnění různého druhu. Současně však měl k dispozici dva znalecké posudky hodnotící zdraví stěžovatele. Nutno zde podotknout, že byť byl vzpomínaný znalecký posudek Fakultní nemocnice Olomouc vyhotoven pro účely posouzení toho, zda je stěžovatel schopen účasti na úkonech příslušného trestního řízení, nebrání tato skutečnost použití takového posudku i pro účely rozhodování žádosti odsouzeného o upuštění od zbytku výkonu trestu odnětí svobody. Podstatné totiž je, že navzdory stěžovatelem tvrzenému omezenému účelu, pro který byl posudek z dílny Fakultní nemocnice Olomouc vypracován, se daný posudek zabývá zdravotním stavem stěžovatele v širším záběru. Dále je třeba zdůraznit, že Městský soud v Praze měl v době svého rozhodování, na rozdíl od soudu prvního stupně, k dispozici další znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, který rovněž podává ucelenější pohled na stěžovatelovo zdraví. Tyto znalecké posudky si navzájem neprotiřečí a naopak shodně podrobují předmětné lékařské zprávy zásadní kritice (v čem tato kritika spočívala v případě ústavního znaleckého posudku, uvádí již obvodní soud v bodě 3 vpředu uvedeného usnesení). Za situace, kdy měl stížnostní soud k dispozici na straně jedné dva znalecké posudky (z toho jeden velmi čerstvý), které se co do stěžejní charakteristiky zdravotního stavu stěžovatele shodují, a na straně druhé jednotlivé lékařské zprávy popisující tento stav každá toliko dílčím způsobem, nepochybil, jestliže své zamítavé rozhodnutí založil právě na výstupech znaleckého zkoumání. Takový postup nelze z ústavně právního hlediska hodnotit jako svévolný či jinak zkracující právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu