ECLI:CZ:US:2020:1.US.179.20.1
sp. zn. I. ÚS 179/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, proti rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZN 269/2019-12 ze dne 10. prosince 2019, Okresního státního zastupitelství v Benešově sp. zn. ZN 976/2018 ze dne 30. října 2019 a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Územního odboru Benešov, Oddělení obecné kriminality, č. j. KRPS-129970-133/TČ-2018-010171 ze dne 4. října 2019, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství v Benešově a Policie České republiky, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, Územní odbor Benešov, Oddělení obecné kriminality (dále jen "policie" nebo "policejní orgán") zamítla žádost stěžovatele o nahlédnutí do spisu. Okresní státní zastupitelství v Benešově (dále jen "okresní státní zastupitelství") přezkoumalo postup policejního orgánu a konstatovalo jeho správnost. Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") konstatovalo nedůvodnost podnětu stěžovatele k dohledu nad postupem okresního státního zastupitelství.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí zásah orgánů veřejné moci do jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Policejní orgán prověřující podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti (§147 trestnímu zákoníku) při dopravní nehodě (25. 4. 2018) neumožnil stěžovateli, který se rovněž zranil a vznikla mu (trestným činem) škoda, nahlédnout do spisu (§43 odst. 1 a 65 odst. 1 trestního řádu); stěžovatel tak nemohl zjistit, kdo odpovídá za jeho újmu na zdraví.
3. S rozhodnutím policie se ztotožnilo okresní státní zastupitelství - s tím, že stěžovatel je v postavení podezřelého, na nějž se uvedená ustanovení zákona o nahlížení do spisu nevztahují, a jiný výklad by byl obcházením zákona. Stejný závěr učinilo i krajské státní zastupitelství; trestní řízení je v dosud neskončené fázi prověřování (§158 odst. 3 trestního řádu), a proto není důvod umožnit stěžovateli nahlédnutí do spisu.
4. S takovým výkladem stěžovatel nesouhlasí a odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na nálezy sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014 (N 28/72 SbNU 325) a sp. zn. IV. ÚS 3526/16 ze dne 21. 3. 2017 (N 48/84 SbNU 559), podle které musí při posuzování žádosti o nahlédnutí do spisu "jiná osoba" tvrdit a prokázat oprávněný zájem. Případné odmítnutí musí být legitimní a řádně odůvodněné; důvodem není samo o sobě postavení žadatele - podezřelého. Judikovaným požadavkům stěžovatel vyhověl, sdělil-li potřebu znalosti konkrétních okolností k uplatnění práv na náhradu újmy na zdraví a majetkové újmy. Policejní orgán ani okresní státní zastupitelství ale své povinnosti nedostály a neodůvodnily odepření práva stěžovatele nahlížet do spisu; krajské státní zastupitelství pak posuzovalo možnou (ne)úspěšnost stěžovatele v uplatnění jeho nároků. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho práv postupem orgánů veřejné moci.
5. Svůj návrh stěžovatel doplnil podáním, v němž Ústavnímu soudu sdělil, že dne 14. ledna 2020 mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, a poté mu bylo dne 29. ledna 2020 umožněno nahlédnout do policejního spisu. Přitom zjistil, že do spisu bylo dříve umožněno nahlédnout jiné osobě. Podle stěžovatele byla zvýhodněna jedna strana trestního řízení na úkor jiné, čímž bylo porušeno i jeho právo na rovnost zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listiny, a proto na své ústavní stížnosti nadále trvá.
6. Z napadených rozhodnutí se podává, že policejní orgán odmítl požadavek stěžovatele na nahlédnutí do spisu velice stručně. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství stěžovateli sdělila, že ani jeho opakovaná argumentace nemůže nepřiměřeně stručně odůvodněné rozhodnutí policie zvrátit a umožnit nahlédnutí do spisu. Dále uvedla, že je to stěžovatel, kdo vystupuje v řízení v postavení podezřelého, a nespadá tedy do okruhu osob, na něž se vztahuje výčet oprávněných podle §65 trestního řádu; považovat jej za jinou osobu (též ten, jehož trestní věc byla odložena) by bylo obcházením zákona - nenastala totiž ani žádná mimořádná okolnost ve smyslu judikatury Ústavního soudu [i usnesení sp. zn. IV. ÚS 614/18 ze dne 11. 12. 2018 (všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz)].
7. Krajské státní zastupitelství ve svém rozhodnutí uvedlo, že na stěžovatele nelze hledět jako na poškozeného ve smyslu §43 odst. 1 trestního řádu a ani jako na jinou osobu podle §65 odst. 1, věty třetí, trestního řádu; proto nelze do změny okolností akceptovat jeho argumentaci. Bylo-li následně zahájeno trestní stíhání stěžovatele, jde o relevantní změnu, a proto bylo stěžovateli nahlédnutí do spisu umožněno. Nahlédla-li do spisu dříve jiná osoba, šlo o poškozeného, který je ve výčtu uvedeném v §65 odst. 1 trestního řádu hned za obviněným.
8. K nahlížení do spisu jsou oprávněny osoby, které mají zákonem přiznané postavení účastníka řízení, nebo existují-li mimořádné okolnosti: rodiče mohou nahlédnout do spisu obsahujícího informace o smrti jejich dítěte (sp. zn. IV. ÚS 3526/16) nebo může nahlédnout osoba, jejíž trestní věc byla již odložena (sp. zn. III. ÚS 1956/13). V projednávaném případě taková (ani jiná) mimořádnost nenastala. Dnes trestně stíhaný stěžovatel se domáhal nahlédnutí do spisu v době, kdy teprve byla prověřována možnost, zda může být právě on viníkem dopravní nehody - tedy ve fázi řízení, kdy mu právo nahlížet do neveřejného policejního spisu (zatím) nepříslušelo.
9. Výčet oprávněných osob uvedený v §65 odst. 1 trestního řádu je enumerativní, a proto jej nemohou orgány činné v trestním řízení, vázané čl. 2 odst. 2 Listiny, libovolně a bez zákonných důvodů rozšiřovat. Orgány, které nevyhověly požadavku stěžovatele, nepřekročily své kompetence a respektovaly svá zákonná omezení. Přestože stěžovatel může na jejich postup na základě vlastního výkladu zákona nahlížet jinak, dospěl Ústavní soud k závěru, že ani policie, ani státní zastupitelství, nezkrátily stěžovatele v jeho právech a neupřely mu možnost nahlédnout do spisu bez zákonného důvodu. Odlišuje-li trestní řád postavení jednotlivých účastníků trestního řízení a poskytuje-li každému z nich jiný rozsah oprávnění, ale i omezení, nemohly orgány veřejné moci svým zákonem předvídaným postupem porušit ani právo stěžovatele na rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny).
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje svůj požadavek na nahlédnutí do spisu, odmítá postavení, které mu podle okolností konkrétní věci trestní řád určil, a projevuje svoji nespokojenost s rozhodnutími orgánů veřejné moci. Taková tvrzení ovšem nejsou způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti ani prokázat porušení jeho základních zaručených práv. Postup státních zastupitelství byl v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí jsou řádně, srozumitelně a dostatečně odůvodněna.
11. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu