ECLI:CZ:US:2020:1.US.1811.20.1
sp. zn. I. ÚS 1811/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Profit Energy Smiřice s.r.o., K Říčanům 887, Praha 113 - Kolovraty, zastoupené JUDr. Hanou Mesthene, advokátkou se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, č. j. 26 Cdo 3912/2019-289, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019, č. j. 72 Co 227/2015-265, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 11. 2014, č. j. 15 C 328/2011-148, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 29. 6. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Mezi stěžovatelkou a Ing. Licehamrem (vedlejším účastníkem), byla dne 28. 6. 2010 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal vedlejší účastník stěžovatelce k užívání v ústavní stížnosti blíže určený pozemek. Dopisem ze dne 19. 8. 2011 stěžovatelka od nájemní smlouvy odstoupila, neboť nemohla pozemek užívat k účelu určeným ve smlouvě. Vedlejší účastník se následně v řízení před obecnými soudy domáhal na stěžovatelce zaplacení dlužného nájemného.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 tak, že uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 196 250 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a ve věci nákladů řízení jej změnil. Podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že nájemní smlouva je relativně či absolutně neplatná, neboť byla uzavřena pod nátlakem vedlejšího účastníka. Pokud by stěžovatelka nátlaku nevyhověla, měla by skutečnost, že nedošlo k připojení fotovoltaické elektrárny do 31. 12. 2010, významný dopad do majetkové, rodinné a sociální sféry nejen její, ale též jejích společníků. Okolnosti uzavírání nájemní smlouvy považoval i Nejvyšší soud za ne zcela standardní, nicméně nedosahovaly takové intenzity, aby odůvodnily průlom do právní jistoty stran a zásady pacta sunt servanda. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že není zřejmé, z jakých důvodů neprovedly navržené důkazy výslechem svědků. Stejně tak neodůvodnily, proč nadřadily zásadu pacta sunt servanda nad princip dobrých mravů. V projednávané věci bylo vlastnické právo vedlejšího účastníka zneužito na úkor stěžovatelky, což je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší v podstatě dvě námitky, přičemž jedna směřuje proti tomu, jak obecné soudy posoudily otázku dobrých mravů, resp. uzavření nájemní smlouvy pod nátlakem a druhá pak směřuje proti navrženým a neprovedeným důkazům.
Z odůvodnění obecných soudů vyplývá, že tyto se podmínkami, za nichž došlo k uzavření rozporované nájemní smlouvy, podrobně zabývaly a své rozhodnutí řádně odůvodnily. Vzhledem k okolnostem případu lze mít pochopení pro úvahy Nejvyššího soudu o tom, že uzavírání nájemní smlouvy nebylo zcela standardní, na druhou stranu se však jednalo pro stěžovatelku o úvahu čistě ekonomickou. I v případě, že by fotovoltaická elektrárna nebyla zprovozněna do 31. 12. 2010, nedošlo by ke zmaření podnikatelského záměru jako takového, jen by tento byl realizován za jiných ekonomických podmínek. Při uzavírání nájemní smlouvy si tohoto byla stěžovatelka nepochybně vědoma a bylo na ní, aby posoudila, zda se jí uzavření nájemní smlouvy vyplatí či nikoliv.
Namítá-li stěžovatelka, že obecné soudy neodůvodnily neprovedení výslechu jí navržených svědků, z odůvodnění nalézacího soudu vyplývá, že tento považoval další doplňování důkazů za nadbytečné. K tomu je třeba uvést, že obecné soudy nemají pochybnost o tom, že jednání vedlejšího účastníka nebylo standardní, toto netřeba dále dokazovat, jen jej s ohledem na provedený ekonomický kalkul nepovažují za natolik intenzivní, aby porušily zásadu pacta sunt servanda.
Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou řádně odůvodněna, přičemž samotný nesouhlas stěžovatelky s právním názorem obecných soudů jejich rozhodnutí protiústavními nečiní.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu