ECLI:CZ:US:2020:1.US.1850.20.1
sp. zn. I. ÚS 1850/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. O., zastoupeného JUDr. Miroslavem Valou, Jesenická 1757/5, Bruntál, proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 16. 10. 2019, č. j. 1 T 48/2017-395, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2019, č. j. 4 To 292/2019-423, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. 4 Tdo 444/2020-468, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 7. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl z podnětu odvolání stěžovatele zrušen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Bruntále, přičemž byl stěžovatel uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 a 3 tr. z. Naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu se měl dopustit tím, že v rozsudku blíže určeném čase a místě neoprávněně odebíral elektrickou energii, primárně určenou pro provoz elektrokotle o příkonu 12 kW, a to přes dva neměřené kabely napojené na hlavní domovní vedení u elektroměrového rozvaděče a vedoucí do objektu domu, a takto neoprávněně odebral elektřinu celkového množství 40 939 kWh a společnosti ČEZ Distribuce, a.s. Děčín způsobil škodu ve výši 225 528 Kč. Za uvedené jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 6 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně mu byla uložena též povinnost nahradit poškozené společnosti vzniklou škodu. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybnil skutková zjištění obecných soudů týkající se měření neoprávněně odebraného proudu. Zavinění a výše škody byly odvozeny z toho, že měřící zařízení vykázalo naměřené hodnoty el. proudu, které odpovídaly příkonu v domě umístěného elektrokotle. Stěžovatel namítl, že u hlavního líčení nebylo objektivně prokázáno tvrzení svědka K. o hodnotách elektrického proudu naměřeného v jednotlivých fázích vedení. Rovněž nebylo prokázáno, že měření bylo provedeno certifikovaným měřidlem. Pro objektivní rozhodnutí považuje stěžovatel za zásadní, zda-li bylo měření provedeno měřidlem odpovídajícím zákonu. Jeho požadavku nebylo vyhověno, neboť protokol ze státní zkušebny k měřidlu předložen nebyl. Stejně tak žádným listinným důkazem nebylo prokázáno, že by na použitém měřidle byl vylepen zákonu odpovídající znak státní zkušebny. Přesto z takto zjištěných údajů o měření proudu byl učiněn závěr o vině a výši způsobené škody.
III.
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nespadá do soustavy obecných soudů a nemá pravomoc působit jako další přezkumná instance jejich rozhodnutí, případně jejich právní uvážení nahrazovat svým vlastním. Jeho ústavně zakotvená pravomoc mu svěřuje pouze přezkum rozhodnutí z hlediska dodržení ústavních mezí. Vzhledem k ústavně zaručené nezávislosti soudů (viz ustanovení čl. 82 Ústavy) nemá ani pravomoc přehodnocovat jejich závěry a nahrazovat je svými vlastními.
Shora řečené platí i pro hodnocení důkazů a konstrukci skutkového stavu. Tuto pravomoc mají obecné soudy a Ústavní soud je do ní oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémních rozporů mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním. Žádná z těchto podmínek však v tomto případě nebyla splněna.
Stěžovateli je třeba dát zapravdu v tom smyslu, že se obecné soudy blíže nezabývaly otázkou certifikovaných měřidel, nicméně jejich závěr o vině stěžovatele lze považovat s ohledem na ostatní provedené důkazy za spolehlivě zjištěný. Samotná výše způsobené škody je sice podstatná, ovšem objektivně prakticky nezjistitelná. Soudem stanovená výše škody může být z povahy věci považována jen za přibližnou, nikoliv objektivně zjištěnou. Stěžovatel přitom netvrdí, že by se soudem uložená náhrada škody vymykala z rámce předchozích plateb (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 668/15). K objektivní odpovědnosti odběratele za neporušenost měřícího zařízení lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06.
Ústavní soud odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů považuje za logické a neodporující žádné z ústavních kautel řádně vedeného soudního řízení podle hlavy páté Listiny. Na tyto závěry lze tedy v podrobnostech odkázat.
Ze všech shora vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu