ECLI:CZ:US:2020:1.US.1911.20.1
sp. zn. I. ÚS 1911/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupenou Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem 8. pěšího pluku 2380, 738 01 Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 329/2019-32 ze dne 7. 5. 2020 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 A 120/2019-23 ze dne 28. 8. 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ostravě domáhala určení nezákonnosti zásahu správního orgánu (katastrálního úřadu), spočívajícím v neprovedení zápisu poznámky spornosti k pozemku parc. č. X v k. ú. N., a to v souvislosti se zápisem služebnosti. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla její žaloba zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Kasační stížnost stěžovatelky byla rubrikovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu rovněž zamítnuta (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Stěžovatelka v ústavní stížnosti v zásadě namítá především to, že Nejvyšší správní soud své rozhodnutí neodůvodnil řádně a přezkoumatelně, když v bodě 16 napadeného rozsudku uvedl: "NSS uzavírá, že krajský soud posoudil závěry žalovaného správně. V napadeném rozsudku srozumitelně, logicky a přesvědčivě vysvětlil, jak uvážil o námitkách stěžovatelky. Napadený rozsudek je plně přezkoumatelný a NSS na něj odkazuje." Tím došlo k porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí správních soudů zvážil námitky stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že namítané porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny shledáno nebylo, neboť závěry Nejvyššího správního soudu jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; a to včetně odůvodnění napadeného rozsudku. Ústavní soud má za to, že pokud v nyní projednávaném případě Nejvyšší správní soud v bodě 16 aproboval závěry krajského soudu a v podrobnostech již jen odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, pak takový postup není ústavně nekonformní a nevykazuje znaky libovůle. V tomto kontextu pak Ústavní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu, v níž se vyjadřoval k požadavku na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako nedílné součásti práva na spravedlivý proces. Opakovaně přitom zdůraznil, že "rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu" s tím, že závazek odůvodnit rozhodnutí "nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument" [viz nálezy sp. zn. IV. ÚS 201/04 ze dne 5. 1. 2005 (N 3/36 SbNU 19), sp. zn. I. ÚS 116/05 ze dne 30. 5. 2006 (N 108/41 SbNU 349), sp. zn. IV. ÚS 787/06 ze dne 29. 1. 2007 (N 16/44 SbNU 201) či sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)], respektive nevylučuje možnost odkázat na předchozí soudní rozhodnutí, které již všechny námitky a argumenty stěžovatelky reflektovalo.
Ústavní soud uzavírá, že úvahy obou správních soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, a to včetně náležitého odůvodnění ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl (výrok I.). S ohledem na výsledek tohoto řízení nemohlo být vyhověno ani návrhu stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II.).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu