ECLI:CZ:US:2020:1.US.2025.20.1
sp. zn. I. ÚS 2025/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Tomáše Wacka a Jitky Wackové, zastoupených Mgr. Alexandrou Juráčkovou, advokátkou se sídlem Na Výsluní 546, Praha 1, směřující proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 1. 2020, č.j. 24 EXE 12003/2019-24 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2020, č.j. 64 Co 127/2020-35; za účasti Okresního soudu v Chebu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti požadují zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Mají za to, že obecné soudy svým postupem porušily jejich právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a vlastnické právo zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a z připojených soudních rozhodnutí, stěžovatelé se v jiném soudním řízení domáhali neplatnosti exekučního titulu, nicméně neuspěli a tento byl pravomocně potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze v roce 2019. Stěžovatelé napadli rozsudek dovoláním k Nejvyššímu soudu a zároveň s dovoláním podali návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze, neboť by pro ně výkon exekuce mohl mít údajně zvlášť nepříznivé důsledky. Jelikož stěžovatelé nebyli spokojeni s řešením návrhu na odklad vykonatelnosti (Nejvyšší soud o něm dle všeho nerozhodl), podali u Okresního soudu v Chebu návrh na odklad exekuce toho samého vykonatelného exekučního titulu. Argumentovali přitom §266 občanského soudního řádu za použití §52 odst. 1 exekučního řádu. Dle těchto ustanovení může soud odložit provedení exekuce, jestliže se povinný bez své viny ocitl v postavení, ve kterém by neprodlená exekuce mohla mít pro něho či jeho rodinu zvláště nepříznivé následky. Zároveň odkladem nesmí být vážně poškozen oprávněný. Nalézací soud návrh napadeným usnesením zamítl se závěrem, že podání dovolání nemůže být důvodem pro odložení exekuce. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Plzni druhým napadeným usnesením potvrdil právní názor prvostupňového soudu.
3. Stěžovatelé s citovanými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí. V dosti argumentačně strohé ústavní stížnosti namítají, že pokud by Nejvyšší soud jejich dovolání ve věci samé vyhověl, bude již majetek stěžovatelů zpeněžen a daný stav nebude možné vzít zpátky. Obecné soudy postupovaly formalisticky a bez zohlednění vzájemných souvislostí.
4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.
5. Ústavní stížnost byla podána ve lhůtě osobami oprávněnými a řádně zastoupenými, k jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a návrh je přípustný.
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
7. Dále je třeba zdůraznit, že pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníků tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelů a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Po důkladném seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a napadených usnesení se Ústavní soud domnívá, že v projednávaném případě takový zásah shledán nebyl.
8. Stěžovatelé se u Nejvyššího soudu domáhají zrušení pravomocného exekučního titulu a zároveň odkladu jeho vykonatelnosti. Jelikož jim Nejvyšší soud odklad vykonatelnosti bezprostředně nepřiznal, pokusili se tohoto cíle dosáhnout "oklikou" v novém řízení o odklad exekuce na podkladě zákonných ustanovení zmíněných výše. Jak ale přesvědčivě vysvětlil už zejména odvolací soud, instituty odkladu vykonatelnosti rozhodnutí a odkladu exekuce nejsou zaměnitelné. V druhém případě je k úspěchu návrhu vyžadováno naplnění již rovněž předestřených podmínek. Stěžovatelé ale v řízení vůbec neuvedli, v čem by měly spočívat nepříznivé následky exekuce pro ně či rodinu (logicky pak ani nemohli ozřejmit, proč na následcích nenesli vinu), o nepoškození oprávněného nemluvě. Jestliže obecné soudy trvaly na doložení zákonných požadavků odkladu exekuce, rozhodně nepostupovaly formalisticky. Jinak vyjádřeno, je plným právem stěžovatelů bránit se probíhající exekuci a snažit se o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného exekučního titulu, to ale nemohou činit (bez naplnění požadovaných kritérií) pomocí prostředku sloužícího k jinému účelu. Možnost nevratnosti poškození majetku není důvodem pro odložení exekuce. Není třeba rozebírat notorietu, že takovým důvodem automaticky není ani podání dovolání. K tomu slouží zmíněný institut odkladu vykonatelnosti pravomocného rozhodnutí, přičemž je vhodné připomenout, že případné vyhovění tomuto návrhu je zcela v diskreci Nejvyššího soudu a není nárokové.
9. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v projednávané věci nemá proti závěrům nalézacího i odvolacího soudu ústavněprávních výhrad. Ústavní stížnost proto odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu