ECLI:CZ:US:2020:1.US.2149.20.1
sp. zn. I. ÚS 2149/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 70 Co 138/2020-1365 ze dne 27. 4. 2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a dále a) J. M., a b) nezletilé A. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Olomouci (dále jen "opatrovnický soud") bylo vedeno řízení o změnu úpravy rozsahu styku otce [vedlejší účastník a)] s nezletilou vedlejší účastnicí b), která je současně dcerou stěžovatelky. Opatrovnický soud po dvojím kasačním zásahu Krajského soudu v Ostravě (dále jen "odvolací soud") zastavil řízení ve věci péče soudu o nezletilou usnesením č. j. 0 P 408/2011-1355 ze dne 19. 2. 2020 s odůvodněním, že odpadl důvod pro vedení řízení (§16 z. ř. s.); usnesení vydal v návaznosti na sdělení otce, že s ohledem na neústupné stanovisko matky (stěžovatelky) prozatím rezignuje na další řízení ve věci úpravy styku s dcerou. Odvolací soud uvedené usnesení opatrovnického soudu napadeným usnesením potvrdil.
2. Stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení práv zaručeným čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. S výsledkem vedeného řízení stěžovatelka nesouhlasí, neboť nebylo rozhodnuto o meritu řízení - revizi původní úpravy styku stanovené rozsudky z let 2013 a 2014; potřeba nové úpravy vyvstala podle stěžovatelky jako objektivní důsledek zjištěných poměrů účastníků řízení před obecnými soudy, nikoli k návrhu otce. Důvod pro vedení řízení tak podle přesvědčení stěžovatelky neodpadl, odvolací soud měl namísto zastavení řízení správně rozhodnout, že styk nezletilé s otcem se neupravuje. Rozhodnutí odvolacího soudu je podle stěžovatelky nezákonné, neboť řízení bylo zahájeno v zájmu nezletilé na základě zjištěné změny poměrů (znaleckým zkoumáním), nikoli k návrhu otce; důvodem pro zastavení řízení proto nemůže být zpětvzetí otcova návrhu. Odůvodnění odvolacího soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelné. Skutečnost, že se otec momentálně rozhodl styk upravený původními rozsudky nerealizovat, nevylučuje jejich účinnost a vymahatelnost, nejde proto o relevantní důvod nerozhodnout o změně úpravy styku. Není-li styk podle nyní účinné úpravy realizován, je zjevně dán důvod k její změně; zastavením řízení bez projednání merita věci jsou stěžovatelka i nezletilá vystaveny výrazné právní nejistotě, což stěžovatelka dokládá pořádkovými pokutami, které jí byly v minulosti uloženy v rámci otcem vedeného výkonu rozhodnutí (dosud ve výši 70 000 Kč, naposledy v roce 2019).
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny dostupné opravné prostředky. Přípustnost dovolání k Nejvyššímu soudu je vyloučeno ustanovením §30 odst. 1 z. ř. s.; na uvedeném nic nemění ani nesprávné poučení odvolacího soudu.
4. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
5. Jak Ústavní soud avizoval stěžovatelce již v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2014/18 ze dne 26. 7. 2018 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), není vrcholem soustavy obecných soudů a neplní roli přezkumného dohledu; jeho posouzení se omezuje toliko na ústavnost jejich rozhodnutí. Z tohoto pohledu usnesení odvolacího soudu obstojí; jeho rozhodnutí je založeno na zjištěních učiněných z obsahu spisu - s ohledem na specifické okolnosti případu a dosavadní průběh řízení akceptoval odvolací soud postup opatrovnického soudu podle
§16 z. ř. s., kterým se dává najevo, že k nové úpravě styku otce s nezletilou není důvod. Realizace styku je podle odvolacího soudu otcovým právem, nikoli povinností, přičemž původní rozsudek upravující styk je pouze formálním rozhodnutím, podle kterého se styk dlouhodobě neuskutečňuje. Odvolací soud navzdory nesouhlasu matky neshledal pro další vedení řízení v zájmu nezletilé žádný důvod.
6. Právě rekapitulované odůvodnění neshledává Ústavní soud nepřezkoumatelným. Důvody, které odvolací soud k jeho rozhodnutí vedly, jsou jasně srozumitelné, logické a přesvědčivé. Z podání stěžovatelky, přiložených rozhodnutí i vlastní rozhodovací činnosti Ústavního soudu (viz podklady řízení sp. zn. IV. ÚS 2014/18) je patrno, že obecné soudy se věci péče o nezletilou věnovaly zevrubně a zastavení řízení je jen logickým vyústěním patové situace, v níž se (žel) nedaří vymoci realizaci styku otce s nezletilou v žádném rozsahu, natož podle původně účinné úpravy, přestože dítě má právo na kontakt s oběma rodiči [viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 1921/17 ze dne 21. 11. 2017 (N 215/87 SbNU 477)]. Jestliže dospěly obecné soudy v důsledku avizované změny otcova postoje k potřebě nové úpravy styku k řádně odůvodněnému závěru, že z pohledu nejlepšího zájmu nezletilé nemá v danou chvíli smysl v řízení pokračovat, nemá Ústavní soud prostor k zásahu do jejich rozhodovací činnosti. Netřeba připomínat, že opatrovnický soud vede řízení ve věcech péče soudu o nezletilé řízení i bez návrhu; není tedy vyloučeno, že řízení bude znovu zahájeno, vyvstane-li taková potřeba.
7. Proto také Ústavní soud nesdílí názor stěžovatelky, že do jejích základních práv bylo napadeným usnesením zasaženo v důsledku hypotetické možnosti budoucího ukládání pořádkových pokut - podobnou skutečností se Ústavní soud může zabývat teprve tehdy, až nastane (srov. k tomu již uvedené usnesení IV. ÚS 2014/18).
8. K tvrzenému porušení čl. 10 odst. 2 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny připomíná Ústavní soud obecné východisko, aplikovatelné beze zbytku i na projednávaný případ. Středobodem řízení ve věci péče o nezletilé je dítě a jeho nejlepší zájem (viz stěžovatelkou odkazovaný čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Práva a zájmy rodičů nejsou nedůležité a nemohou zůstat ponechány zcela stranou, jsou však upozaděny ve prospěch blaha dítěte. Takto je k opatrovnickému řízení i k úpravě poměrů dítěte třeba přistupovat a tento přístup by měli mít na paměti především rodiče; jak se zdá ze skutečností známých Ústavnímu soudu, otec uvedený přístup akceptoval, stěžovatelka zatím nikoli.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu