ECLI:CZ:US:2020:1.US.2161.20.1
sp. zn. I. ÚS 2161/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti R. F., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, zastoupeného Jakubem Vepřekem, advokátem se sídlem Tyršova 1714/27, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 1 To 271/2020-40 ze dne 16. 6. 2020 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 PP 559/2019-21 ze dne 15. 4. 2020 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že zákonná podmínka vedení řádného života je de facto prognózou do budoucnosti, a proto ji nelze vyvozovat z jeho chování v minulosti, jinak by šlo o porušení zákazu dvojího přičítání. Soudy dle jeho názoru dostatečně nezhodnotily nápravu a polepšení, k němuž u něj během výkonu trestu odnětí svobody došlo, nezabývaly se možnou resocializací a nápravou po možném propuštění a nikterak se nezaobíraly rodinným či pracovním prostředím, v němž by se po svém propuštění ocitl. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti dále přiblížil.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v napadených rozhodnutích žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Soudy si pro účely posouzení důvodnosti žádosti o podmíněné propuštění opatřily k osobě stěžovatele celou řadu důkazů, včetně příslušné zprávy Vězeňské služby. Okresní soud tuto zprávu vzal patřičně v úvahu a poukázal především na to, že hodnocení stěžovatele je velmi průměrné. Stěžovatel byl v průběhu výkonu trestu odnětí svobody jak kázeňsky odměněn, tak i trestán. Dle závěru soudu prvního stupně tak nedošlo k výraznému posunu v resocializaci stěžovatele. Okresní soud uzavřel, že proces nápravy stěžovatele nebyl dovršen, a proto tu stále existuje nezanedbatelné riziko opakování závažné trestné činnosti. Rovněž nelze přehlédnout, že stěžovatel ve veřejném zasedání soudu nepředestřel takové silné důvody, jež by ve světle jeho dosavadní trestní minulosti opodstatňovaly jeho podmíněné propuštění na svobodu. Krajský soud v té spojitosti poukázal na to, že stěžovatel již vícekrát sliboval, že trestnou činnost po svém propuštění z výkonu trestu páchat nebude, což se však ukázalo lichým. Nelze v tomto ohledu soudům vyčítat nedůvěřivost, jelikož stěžovatel již jejich důvěru vícekrát zklamal.
Uvedené závěry soudů Ústavní soud pokládá za racionální a obhajitelné. Rozhodnutí krajského soudu sice vychází převážně z trestní minulosti stěžovatele, nicméně s ohledem na přiléhavější hodnocení podmínek pro podmíněné propuštění okresním soudem, jež není orientováno výhradně do minulosti, Ústavní soud nedospěl k závěru o nutnosti přikročit ke kasaci napadených rozhodnutí, neboť ani případné zrušení usnesení stížnostního soudu by k jinému výsledku nevedlo.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu