ECLI:CZ:US:2020:1.US.2826.19.1
sp. zn. I. ÚS 2826/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti F. S., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, se sídlem Na Roudné 18, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2019 č. j. 9 To 228/2019-92 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 28. května 2019 č. j. 4 T 115/2015-74, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2019, stěžovatel podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatel namítal, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále namítal porušení zásady subsidiarity trestní represe a tím i čl. 39 Listiny.
2. Z podané ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") sp. zn. 4 T 115/2015 vyplývá, že usnesením okresního soudu ze dne 28. 5. 2019 č. j. 4 T 115/2015-74 bylo rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, uložený trestním příkazem okresního soudu ze dne 11. 9. 2015 č. j. 4 T 115/2015-29, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 9. 7. 2019 č. j. 9 To 228/2019-92 jako nedůvodnou zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadeným rozhodnutím vytýkal, že žádným způsobem nereflektují motiv jeho jednání, na jehož základě došlo k porušení uloženého trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel. Podle názoru stěžovatele se jednalo o shodu nešťastných náhod, ojedinělé excesy, kdy vozidlo řídil ve velmi krátkém úseku a rozhodně ne s úmyslem nerespektovat soudní rozhodnutí. Stěžovatel se k jednáním, která mu byla kladena za vinu, vždy plně doznal, proti jednotlivým rozhodnutím se neodvolával a nad svým jednáním vyjádřil hlubokou lítost. Na svoji obranu uvedl, že v současné době žije řádným životem, neprobíhá proti němu žádné další trestní řízení a nedopustil se ani žádného přestupku. Stěžovatel má za to, že soudy se při vydání napadených rozhodnutí neřídily zásadou subsidiarity trestní represe, neboť bylo rozhodnuto o přeměně trestu na trest nepodmíněný pouze na základě skutečnosti, že došlo k naplnění formálních znaků potřebných pro tuto přeměnu, avšak soudy se dostatečně nezabývaly osobou stěžovatele, u kterého lze dosáhnout dostatečného preventivního a výchovného účinku trestu i stanovením dohledu nad odsouzeným spolu s přiměřeným prodloužením zkušební doby spolu se stanovením dosud neuloženého přiměřeného omezení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že k porušení namítaného základního práva ani namítané zásady v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v řízení, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
8. Ústavní soud zohlednil, že stěžovatel v ústavní stížnosti předestřené námitky uplatnil již v řízení před krajským soudem, proto se zaměřil na to, zda se tento soud jimi zabýval a řádně se s nimi vypořádal.
9. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že se námitkami vznesenými stěžovatelem náležitě zabýval. Dovodil, že stěžovatel mařil výkon soudního rozhodnutí, když v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo po dálnici, a to v roce 2017 a byl mu za to uložen peněžitý trest a trest zákazu činnosti. I přestože se tohoto úmyslného přečinu dopustil, tedy ve zkušební době podmíněného odsouzení, tak okresní soud nerozhodoval o přeměně podmíněného trestu na nepodmíněný, ale dne 9. 11. 2017 ve prospěch stěžovatele prodloužil zkušební dobu jeho podmíněného odsouzení o jeden rok, tedy do 30. 9. 2019. Přesto stěžovatel znovu v době zákazu řízení opět řídil motorové vozidlo a dopustil se opět úmyslného přečinu, a to již 19. 2. 2019, za což mu již okresní soud opět uložil alternativní trest, a to obecně prospěšné práce a k tomu trest peněžitý. Krajský soud uzavřel, že pokud stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení a dokonce i v prodloužené zkušební době podmíněného odsouzení se opakovaně dopustil stejné úmyslné trestné činnosti, není možné jiné rozhodnutí, než to, které učinil soud prvního stupně. Důvody, proč stěžovatel opakovaně v době zákazu činnosti řídil motorové vozidlo, které stěžovatel v podané stížnosti uvedl, jsou podle názoru krajského soudu irelevantní a nemohou mít žádný podstatný vliv na rozhodnutí soudu.
10. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě opakuje námitky, které uplatňoval v průběhu řízení. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí řádně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a ve výsledku nespatřuje kvalifikovaný exces či libovůli, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu