ECLI:CZ:US:2020:1.US.3365.19.1
sp. zn. I. ÚS 3365/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Jitky Březinové, zastoupené Mgr. Markem Hončem, advokátem se sídlem Horní náměstí 12/19, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2018 č. j. 69 Co 485/2017-289, rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 2. 2015 č. j. 19 C 425/2014-41 a návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 38 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Olomouci, kterým byla zavázána k zaplacení částky 34 407 Kč, a rovněž uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním ze dne 17. 10. 2019. Vzhledem k tomu, že nesplňovalo základní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla dne 29. 10. 2019 vyzvána k odstranění jeho vad ve lhůtě jednoho měsíce. Poté, co byla lhůta k žádosti stěžovatelky prodloužena, byla Ústavnímu soudu dne 3. 2. 2020 doručena ústavní stížnost zpracovaná v záhlaví uvedeným advokátem.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po stanovené lhůtě, a proto ji odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V projednávané věci bylo posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje, rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2018, od jehož doručení je třeba počítat lhůtu k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 20. 2. 2018, je evidentní, že ústavní stížnosti byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatelka přes poučení soudu podala proti rozhodnutí krajského soudu dovolání a dovolací řízení bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2019 č. j. 26 Cdo 2221/2019-436 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti nelze prodlužovat podáváním ze zákona nepřípustného mimořádného opravného prostředku (§238 o. s. ř.).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem odmítnuta. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti Ústavní soud nerozhodoval o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2020
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj