infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.02.2020, sp. zn. I. ÚS 363/20 [ usnesení / LICHOVNÍK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2020:1.US.363.20.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2020:1.US.363.20.1
sp. zn. I. ÚS 363/20 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., Vazební věznice P.O.BOX 5, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného JUDr. Naděždou Kratochvílovou, Spálená 92/21, Praha, proti nařízení Okresního soudu v Berouně o výkonu ochranného léčení ambulantního ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 1 T 56/2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 3. 2. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného nařízení. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Předmětnou ústavní stížností stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedenému nařízení o výkonu ochranného léčení ambulanční formou, které vydala vyšší soudní úřednice. Z ustanovení §351 odst. 1 tr. ř. přitom vyplývá, že výkon ochranného léčení nařizuje předseda senátu. Sporné nařízení bylo vydáno na základě pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 23. 7. 2018. Stěžovatel namítá, že související znalecký posudek byl zpracován na počátku roku 2018, přičemž od té doby uplynula značná doba a na straně stěžovatele došlo k zásadním změnám. Soud nevzal v potaz tu skutečnost, že v jiné trestní věci stěžovatele byl zpracován znalecký posudek ze stejného oboru, a to v dubnu 2019. Z jeho závěru vyplývá, že u stěžovatele nebyla zjištěna duševní choroba ani porucha. Rozpoznávací schopnosti byly zachovány, ovládací schopnosti snižovala trvale přítomná emoční nestabilní porucha osobnosti, přičemž znalec ochranné léčení nenavrhl. Stěžovatel se před nařízením výkonu ochranného léčení sám dobrovolně podrobil léčení v psychiatrické nemocnici Brno, a to formou ústavní (20. 9. 2018 - 27. 12. 2018). Z propouštěcí zprávy vyplývá, že stěžovatel během léčby neporušil pravidla a abstinoval v ochranném prostředí. Poté stěžovatel docházel do psychiatrické ambulance v Hostivicích, a to až do svého zadržení v březnu 2019. Přitom dojížděl do Brna na setkání na psychiatrickou kliniku. Stěžovatel je toho názoru, že příslušný okresní soud neprovedl řádně dokazování, nezkoumal změny v duševním stavu stěžovatele, jeho postoj k léčbě a snahu po nápravě. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Namítá-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí nemohlo být vydáno vyšší soudní úřednicí, lze je zcela odkázat na ustanovení §12 zákona č. 181/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úředních státního zastupitelství, z něhož vyplývá, že vyšší soudní úředník v trestním řízení může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně s výjimkou tam vyjmenovaných úkonů. Přitom vydávání nařízení výkonu ochranného léčení ambulantního v daném ustanovení uvedeno není. Namítá-li stěžovatel, že se podrobil léčení ústavní formou a následně docházel do psychiatrické léčebny ambulantně, lze jeho přístup k věci ocenit, nicméně to ještě neznamená, že by vydané nařízení bylo lze považovat za protiústavní. Navíc se stěžovateli nabízí možnost podat u soudu, který ochranné léčení ambulantní uložil, návrh, aby bylo od jeho výkonu upuštěno. O této možnosti byl stěžovatel řádně poučen a v případě, že této možnosti využije, bude se muset obecný soud s jím vznesenými argumenty řádně vypořádat. Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nabízí procesní prostředek, prostřednictvím něhož může dosáhnout kýženého účelu, tzn. zrušení nařízeného ochranného léčení ambulantního, nepovažuje napadené nařízení za protiústavní. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. února 2020 Vladimír Sládeček předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2020:1.US.363.20.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 363/20
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 2. 2020
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 2. 2020
Datum zpřístupnění 6. 4. 2020
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Beroun
Soudce zpravodaj Lichovník Tomáš
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.2
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §351
  • 181/2008 Sb., §12
  • 40/2009 Sb., §99
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/ochranné léčení a detence
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
Věcný rejstřík ochranné léčení
vyšší soudní úředník
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-363-20_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 110829
Staženo pro jurilogie.cz: 2020-04-10