ECLI:CZ:US:2020:1.US.387.20.1
sp. zn. I. ÚS 387/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele C. R. K., zastoupeného JUDr. Athanassiosem Pantazopoulosem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1510/19, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3935/2019-792 ze dne 4. 12. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 75/2019-737 ze dne 29. 7. 2019 a usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 9 Nc 11/2014-684 ze dne 18. 2. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a nezletilého M. K. a J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Vedlejšímu účastníkovi, nezletilému M. K., se k zastupování v řízení o ústavní stížnosti vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 387/20 jmenuje opatrovnicí Mgr. Monika Šimůnková, zástupkyně veřejné ochránkyně práv.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně (dále jen „okresní soud“) v záhlaví uvedeným usnesením zastavil výkon rozhodnutí britského High Court of Justice ze dne 19. února 2014, sp. zn. FD 14 P 00227, o vrácení nezletilého vedlejšího účastníka na území Anglie a Walesu, a výkon rozhodnutí stejného soudu ze dne 19. března 2014, sp. zn. FD 14 P 00227, o okamžitém vrácení nezletilého vedlejšího účastníka na území Anglie a Walesu. Předmětný výkon rozhodnutí byl nařízený usnesením okresního soudu č. j. 9 Nc 11/2014-572 ze dne 15. 8. 2017, ve znění opravného usnesení okresního soudu č. j. 9 Nc 11/2014-592 ze dne 2. 1. 2018, které potvrdil Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) usnesením č. j. 32 Co 361/2017-600 ze dne 31. 1. 2018.
2. Krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu o zastavení výkonu rozhodnutí v záhlaví uvedeným usnesením. Krajský soud (stejně jako okresní soud) dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť přemístění nezletilého na území Anglie a Walesu není s ohledem na dobu, která od vydání vykonávaných rozhodnutí v roce 2014 uplynula, v jeho nejlepším zájmu. Nezletilý by totiž byl navrácen do prostředí, na které si podle krajského soudu nepamatuje, nemá k němu vytvořeny žádné citové ani sociální vazby a neovládá jazyk, kterým se v dané zemi hovoří.
3. Podle §469 odst. 1, věty první, zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jenž se pro řízení před Ústavním soudem použije přiměřeně (§63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), platí, že v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je dítě zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje.
4. Podaná ústavní stížnost napadá rozhodnutí obecných soudů, přímo se dotýkající zájmů nezletilého, který má postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti. Proto Ústavní soud postupoval podle §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §469 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních a nezletilému vedlejšímu účastníkovi jmenoval pro řízení o ústavní stížnosti jeho otce (stěžovatele) opatrovnici. S ohledem na okolnosti daného případu se vhodnou opatrovnicí jeví zástupkyně veřejné ochránkyně práv, Mgr. Monika Šimůnková; agenda veřejného ochránce práv totiž zahrnuje mimo jiné i problematiku ochrany práv dětí a rodiny.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu