ECLI:CZ:US:2020:1.US.445.20.1
sp. zn. I. ÚS 445/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti A. C., zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 12 To 38/2020-193 ze dne 31. 1. 2020 a usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 201/2015-170 ze dne 7. 1. 2020 o návrhu na odklad vykonatelnosti takto:
Vykonatelnost usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 3 T 201/2015-170 ze dne 7. 1. 2020 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 12 To 38/2020-193 ze dne 31. 1. 2020 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala dne 11. 2. 2020 ústavní stížnost proti shora označeným soudním rozhodnutím. Z nich Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Příbrami napadeným usnesením rozhodl o tom, že stěžovatelka vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který jí byl dříve uložen trestním příkazem téhož soudu č. j. 3 T 201/2015-71 ze dne 22. 12. 2015. Okresní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka se ve zkušební době neosvědčila a rozhodl o výkonu uloženého trestu ve věznici s ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. Poukázala na to, že soud ji vyzval k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, aniž by jí byl poskytl přiměřenou dobu pro podání stížnosti a aniž by byl vyčkal na rozhodnutí stížnostního soudu, ačkoli stížnost sama o sobě měla odkladný účinek. Stěžovatelka dále poukázala na to, že její nejmladší syn je výživou zcela odkázán na ni a jejího přítele. Výkon trestu dle jejího názoru mimo jiné znemožní úhradu dlužného výživného. Stěžovatelka je přesvědčena, že krajský soud měl správně stížnost meritorně projednat, a nikoli zamítnout pro opožděnost, jestliže stížnost podala ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení jí opisu usnesení okresního soudu. Teprve na základě tohoto věcného posouzení bylo dle stěžovatelky namístě o osudu výkonu trestu rozhodnout.
Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky užití citovaného ustanovení jsou v projednávané věci dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí okresního soudu (ve spojení s usnesením stížnostního soudu) je v daném případě způsobilé závažným způsobem zasáhnout do základních práv stěžovatelky v podobě nástupu do výkonu trestu odnětí svobody ve věznici s ostrahou, přičemž oponentura stěžovatelky není zjevně nevýznamná.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud, aniž tím jakkoli předjímá konečný výsledek řízení o podané ústavní stížnosti, odložil vykonatelnost ústavní stížností dotčených soudních rozhodnutí, a to do právní moci rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu