ECLI:CZ:US:2020:1.US.529.20.1
sp. zn. I. ÚS 529/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. L. R., zastoupené Mgr. Monikou Janouškovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Kvítková 2434, proti usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 59 Co 267/2019-1615, a Okresního soudu ve Zlíně č. j. P 43/2015-1375, za účasti Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně a Okresního soudu ve Zlíně, jako účastníků řízení, a dále a) D. P., b) nezletilého Š. P. a c) nezletilého M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. P 43/2015 vedeno řízení ve věci péče o nezletilé vedlejší účastníky b) a c), jejichž rodiči jsou stěžovatelka a vedlejší účastník a). Stěžovatelka v řízení navrhla změnu kolizního opatrovníka, statutárního města Zlín, přesvědčena, že dosavadní opatrovník straní otci a svým neprofesionálním přístupem dostatečně nehájí nejlepší zájem dětí. Návrh stěžovatelky byl napadenými usneseními zamítnut, neboť výtky vůči opatrovníkovi zůstaly v obecné rovině tvrzení, k prokázání konkrétních pochybení stěžovatelka nenavrhla žádný důkaz a soudy vlastním šetřením pochybení neshledaly.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh splňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z principu subsidiarity ústavní stížnosti plyne, že Ústavní soud se podáním stěžovatele může zabývat až ve chvíli, kdy stěžovateli nezbývají žádné jiné prostředky k ochraně jeho práv (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Směřuje-li ústavní stížnosti proti dílčímu (procesnímu) rozhodnutí, uvedená podmínka zpravidla (jako v tomto případě) naplněna není [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
3. Neshledal-li soud návrh stěžovatelky na změnu kolizního opatrovníka důvodným, může se stěžovatelka proti jeho postupu bránit opravnými prostředky proti meritornímu rozhodnutí věci, přetrvávalo-li její přesvědčení, že vydané meritorní rozhodnutí v důsledku absence řádného zastoupení nezletilých dětí nesledovalo jejich nejlepší zájem, což ostatně učinila, jak je patrno z ústavní stížnosti, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 528/20, kterou stěžovatelka brojí proti meritorním rozhodnutím ve věci a v níž paralelně vznáší tytéž námitky vůči postupu kolizního opatrovníka v řízení. V uvedeném řízení může stěžovatelka uplatnit veškeré námitky o údajném porušení svých ústavních práv - nikoliv v řízení tomto, v němž se má Ústavní soud podle představ stěžovatelky zabývat její nespokojeností se způsobem výkonu funkce stanoveného kolizního opatrovníka a dílčím procesním rozhodnutím o jeho "neodvolání". Není zcela bez významu ani to, že "hlavními" účastníky výše uvedeného řízení jsou nezletilí vedlejší účastníci, o jejichž práva především jde, a stěžovatelka nepřichází s žádným konstruktivním (konkrétním) návrhem - kdo by měl funkci kolizního opatrovníka vykonávat a hájit zájmy jejich dětí, které se v řízení ocitly v důsledku neschopnosti svých rodičů vyřešit konfliktní situaci rozumně.
4. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2020
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj