ECLI:CZ:US:2020:1.US.629.20.1
sp. zn. I. ÚS 629/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Fotbalové asociace České republiky, se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2609/2019-446 ze dne 4. 12. 2019, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a spolku BOHEMIANS PRAHA, se sídlem v Praze 9, Lovosická 559/32, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 2609/2019-446 ze dne 4. 12. 2019 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 629/20.
Odůvodnění:
1. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „nalézací soud“) pod sp. zn. 23 C 87/2008 se vedlejší účastník domáhá náhrady škody ve výši 51 000 000 Kč s příslušenstvím. Spor nalézací soud projednává od roku 2007 a ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Na den 11. 11. 2019 bylo nalézacím soudem nařízeno ústní jednání. Zástupce vedlejšího účastníka dne 5. 11. 2019 nahlédl do příslušného soudního spisu a při nahlédnutí v něm nalezl koncept zamítavého rozhodnutí v projednávané věci, který byl datovaný 7. 3. 2019; zároveň byla ve spise založena kopie e-mailu ze dne 10. 4. 2019 adresovaného soudkyni JUDr. Jaroslavě Novotné z e-mailové adresy XXX, který obsahoval rešerši článků informujících o klubu BOHEMINAS PRAHA. Vedlejší účastník proto dne 5. 11. 2019 vznesl námitku podjatosti soudkyně nalézacího soudu JUDr. Jaroslavy Novotné.
2. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením rozhodl, že soudkyně nalézacího soudu JUDr. Jaroslava Novotná je vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné věci. Podle městského soudu je námitka podjatosti důvodná, neboť jsou dány závažné skutečnosti spočívající v pochybení projednávající soudkyně při práci se spisem, a to konkrétně: 1) dne 8. 3. 2019 nebyl k dispozici při objednaném nahlížení kompletní spis; 2) ve spise je založen koncept rozsudku ve věci samé obsahující zamítavý výrok, datum a rovněž ručně psané poznámky; a 3) součástí spisu se stala i soukromá e-mailová zpráva obsahující rešerši článků týkajících se sporů vedlejšího účastníka, pročež soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, má nepřípustný poměr k věci.
3. Právně zastoupená stěžovatelka spojila svou včas podanou ústavní stížnost splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení.
4. Stěžovatelka namítá, že napadené usnesení hrubě porušilo její právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky je neúčelné, aby řízení dále pokračovalo do doby, než o ústavní stížnosti Ústavní soud rozhodne; předmětné soudní řízení by totiž na základě napadeného usnesení muselo být projednáno novým soudcem, jehož povinností bude nejenom se s věcí důkladně seznámit, ale především zopakovat provedené dokazování. Podle stěžovatelky jsou všechny podmínky pro odložení vykonatelnosti splněny.
5. Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
6. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci zákonné podmínky pro odložení vykonatelnosti naplněny jsou; odložení výkonu předmětného usnesení není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Do doby, než bude i Ústavním soudem (definitivně) rozhodnuto, který soudce má věc dále projednávat a rozhodovat jako soudce zákonný, není účelné, aby se „nový“ soudce podrobněji věcí zabýval a činil procesní úkony. Riziko provedení neúčelných procesních kroků „nového“ soudce je ve vztahu k prodloužení délky řízení o dobu rozhodnutí o ústavní stížnosti zjevně větší, a to zejména s ohledem na již nyní mnohaletou délku celého řízení.
7. Senát Ústavního soudu proto návrhu na odklad vykonatelností podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu