ECLI:CZ:US:2020:1.US.745.20.1
sp. zn. I. ÚS 745/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lýdie Burkettové, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem sídlem Štěpánská 39, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 Co 166/2019-249, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 4082/2019-263, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 12. 3. 2020 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. 5. 2019, č. j. 7 C 119/2012-225, bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky tak, že se nahrazuje vůle České republiky - Státního pozemkového úřadu uzavřít se stěžovatelkou dohodu o bezúplatném převodu blíže určeného pozemku, a to dle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. K odvolání povinné byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá. Následně podané dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Z jeho odůvodnění se mimo jiné podává, že dovolání bylo odmítnuto dle ustanovení §243c odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017. Nejvyšší soud stěžovatelce v napadeném usnesení vytkl, že předložené dovolání neobsahuje uvedení toho, v čem stěžovatelka spatřuje přípustnost dovolání. Absence této obligatorní náležitosti přitom představuje vadu podání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Ústavní soud přezkoumal obsah napadeného usnesení Nejvyššího soudu a pochybení v něm nenalezl. Ostatně ani sama stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nezpochybnila samotný závěr Nejvyššího soudu stran nedostatků dovolání.
Stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 obsahuje mimo jiné tento závěr: "Jestliže stěžovatelovo dovolání neobsahovalo předepsané vymezení přípustnosti dovolání, a tudíž nebylo možno v dovolacím řízení pokračovat, nevyčerpal stěžovatel efektivně procesní prostředek k ochraně svého práva (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). S ohledem na §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je tedy v těchto případech nutno považovat ústavní stížnost v části mířící proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně za nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.".
Z výše uvedeného plyne, že stěžovatelka nevyčerpala efektivně všechny procesní prostředky a z toho důvodu Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl ve vztahu k rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2019, č. j. 26 Co 166/2019-249, pro nepřípustnost [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu] a ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2020, č. j. 28 Cdo 4082/2019-263, pro zjevnou neopodstatněnost [§43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2020
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu