ECLI:CZ:US:2020:2.US.150.20.1
sp. zn. II. ÚS 150/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti Aleny Outratové, zastoupené Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem se sídlem Úvoz 118, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. října 2019, č. j. 70 Co 138/2019-158, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a ústavní stížnost
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí civilního soudu, kterým došlo k porušení práva stěžovatelky vlastnit majetek, práva na spravedlivý proces a práva na právní pomoc dle čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka byla v pozici žalované zcela úspěšná v řízení vedeném v prvním stupni před Městským soudem v Brně, a proto jí tento soud svým rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 33 C 235/2016-135 přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 46 585 Kč, plně v souladu s výpočtem těchto nákladů ze strany právního zástupce stěžovatelky.
3. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal vedlejší účastník v pozici žalobce své odvolání, v rozsahu rozhodnutí ve věci samé jej však ještě před zahájením jednání odvolacího soudu vzal zpět. V rozsahu zpětvzetí odvolací soud v záhlaví specifikovaným rozhodnutím řízení o odvolání zastavil. Předmětem odvolání proto zůstal pouze výrok II. zmíněného rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení.
4. Předmětem řízení o této ústavní stížnosti je pak výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu, kterým krajský soud změnil nákladový výrok soudu prvního stupně a přiznal stěžovatelce náklady řízení pouze v částce 18 876 Kč, namísto původně přiznané částky 46 585 Kč.
5. Napadeným rozhodnutím soud snížil výši náhrady nákladů řízení stěžovatelce ve třech jejích částech.
6. Zaprvé odmítl náhradu nákladů řízení za devět dalších porad stěžovatelky se svým právním zástupcem, které proběhly během soudního řízení následně po převzetí a přípravě právního zastoupení, spojené s první poradou stěžovatelky s právním zástupcem. Stěžovatelka rozporuje, že šlo v dané věci o banální případ. Má-li stěžovatelka téměř 72 let, je pro ni počínání vedlejšího účastníka o to více stresující a zatěžující. Přiznaná částka odvolacím soudem představuje sumu absolutně popírající faktickou náročnost právního zastoupení stěžovatelky ve věci a skutečný rozsah úkonů právní služby, který byl proveden (právě poradami) a vůči soudu uplatněn.
7. Zadruhé soud snížil náhradu nákladů řízení, a sice nepřiznáním odměny za písemné doplnění skutkových tvrzení a důkazů z 10. 1. 2018, jelikož podle něj nešlo o úkon vynaložený účelně, neboť nemůže jít k tíži vedlejšího účastníka jako žalobce, že stěžovatelka jako žalovaná nebyla schopna reagovat na výzvu soudu při jednání, v důsledku čehož jí byla soudem poskytnuta lhůta. Pokud by ale nebylo na místě skutková tvrzení a důkazní návrhy po prvním jednání soudu dále doplnit, soud by příslušnou lhůtu k dodatečnému doplnění vůbec účastníkovi nepřiznal.
8. Třetí část snížení náhrady nákladů řízení se týká jejího nepřiznání v souvislosti s mediací. V této otázce stěžovatelka nepolemizuje s názorem odvolacího soudu, že není na místě do náhrady zahrnout smluvní odměnu mediátora nad rámec odměny stanovené právním předpisem za účast na mediaci v povinném rozsahu. Stěžovatelka však nesouhlasí s tím, že odvolací soud nezahrnul do náhrady nákladů řízení odměnu jejího právního zástupce za účast při mediačním jednání v jeho povinném a soudem nařízeném rozsahu.
II. Posouzení Ústavním soudem
9. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského osudu, proti kterému není dovolání přípustné. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
10. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), senát návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Dle tohoto ustanovení přísluší Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je zjevné, tedy bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
11. Ústavní soud se v obecné rovině staví k problematice nákladů řízení rezervovaně a podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu, ačkoli může mít (a i kdyby měla) citelné dopady do majetkové sféry účastníků řízení [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 777/12 ze dne 15. 10. 2012 (N 173/67 SbNU 111)]. Zároveň však Ústavní soud opakovaně vyslovil, že rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavně právní dimenze například tehdy, pokud by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení obecně závazného předpisu ze strany obecného soudu byl obsažen prvek libovůle, svévole, závažné pochybení či zjevný omyl soudu nebo extrémní rozpor s principy spravedlnosti [srov. nález sp. zn. III. ÚS 624/06 ze dne 8. 2. 2007 (N 27/44 SbNU 319)]. Ústavní soud takové vybočení ze zákonných procesních pravidel v tomto případě neshledal. Kasační zásah Ústavního soudu v posuzovaném případě ve světle výše uvedeného by byl pak porušením minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů.
12. S ohledem na dosavadní průběh řízení odvolací soud konstatoval, že jsou v posuzované věci velmi narušené vzájemné vztahy účastníků, které však s poskytováním právních služeb přímo nesouvisí, a vysokou frekvenci setkávání se s právními zástupci proto nelze z hlediska stanovení náhrady nákladů řízení považovat za účelnou. Co se týče doplněného podání na výzvu soudu, odvolací soud zdůraznil, že nemůže jít k tíži vedlejšího účastníka v pozici žalobce, že stěžovatelka nebyla schopna reagovat na výzvu soudu prvního stupně dle §118a odst. 1, 3 o. s. ř. přímo u jednání, v důsledku čehož jí byla poskytnuta dodatečná lhůta k vyjádření. Nárok na odměnu za zastoupení advokátem v souvislosti s jeho účastí na setkání u zapsaného mediátora není nákladem placeným v bezprostřední souvislosti s řízením před soudem prvního stupně (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3658/17). K nepřiznání nákladů za zastoupení během setkání s mediátorem pak odvolací soud odkázal na doktrinální literaturu (Bříza, P., Gantner, F. První setkání se zapsaným mediátorem z pohledu praxe. Bulletin advokacie 4/2016, č. 4, s. 34 a násl.) s tím, že povinnost setkání s mediátorem je osobní a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná. Rovněž v tomto případě nebylo možné spravedlivě po vedlejším účastníkovi požadovat, aby nesl takto vynaložené náklady.
13. Takové posouzení odvolacím soudem nevybočuje z již výše nastíněných mantinelů práva na spravedlivý proces. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele garantovaných čl. 11, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny ani čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
14. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadenému rozhodnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. února 2020
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu