ECLI:CZ:US:2020:2.US.1591.20.1
sp. zn. II. ÚS 1591/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PaedDr. Miroslavy Weberové, zastoupené JUDr. Hanou Sayehovou, advokátkou se sídlem Sokolská tř. 49, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2020 č. j. 20 Cdo 1073/2020-838, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta ústavní stížnost, v níž tvrdila, že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti navrhovala, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil napadené usnesení Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti a přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu se podává, že předmětem řízení před obecnými soudy byl návrh stěžovatelky, kterým se po povinné společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o. (dále jen "povinná"), domáhala splnění povinnosti obnovit nepřetržitou dodávku vody a uložení další pokuty. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2018 č. j. 91 E 810/2008-728 byla povinné uložena pokuta ve výši 500 000 Kč k vynucení splnění povinnosti obnovit nepřetržitou dodávku vody. Usnesení soudu prvního stupně bylo následně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2019 č. j. 10 Co 9/2019-759. O dovolání povinné rozhodl Nejvyšší soud napadeným usnesením tak, že rozhodnutí soudů nižších instancí zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
3. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
4. V souladu s takto vyjádřenou subsidiaritou ústavní stížnosti ve vztahu k jiným procesním prostředkům, které zákon poskytuje k ochraně práva, může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy rozhodnutím o posledním takovémto prostředku. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)].
5. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje procesní a obsahové podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Jde tedy o ústavní stížnost nepřípustnou podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť jak vyplývá z výroku napadeného usnesení, Nejvyšší soud zrušil předcházející usnesení obou obecných soudů a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení podle §243e odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu. Řízení před obecnými soudy v důsledku kasačního zásahu Nejvyššího soudu dále pokračuje a stěžovatelka má k dispozici zákonné prostředky, kterými může napadnout případné pro ni nepříznivé rozhodnutí.
6. Z uvedených důvodů soudce zpravodaj podle §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj