ECLI:CZ:US:2020:2.US.1807.20.1
sp. zn. II. ÚS 1807/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Lazarowitze, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem, AK se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 3. 2020 č. j. 57 Af 28/2017-90, spojené s návrhem na zrušení §121 a §123 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Společně s ústavní stížností stěžovatel podal i návrh na zrušení §121 a §123 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Procesními prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
3. Stěžovatel ústavní stížností napadá rozsudek Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Generálního finančního ředitelství ve věci doměření daně z přidané hodnoty za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2008. Z poučení o opravných prostředcích uvedeného v napadeném rozhodnutí se podává, že proti němu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatel tak učinil a ústavní stížnost podává dle svých vlastních slov "z procesní opatrnosti", neboť má s ohledem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obavu, že jeho kasační stížnost bude odmítnuta podle §104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů.
4. Z uvedeného vyplývá, že dosud probíhá řízení před obecnými soudy, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv. Pro zásah Ústavního soudu proto není důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů
veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o podané kasační stížnosti, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a kasační stížnosti, aniž by pro to byl nějaký důvod.
5. Nebude-li stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěšný, nic mu nebrání v podání ústavní stížnosti nové, v níž může rovněž zohlednit průběh a výsledky řízení před Nejvyšším správním soudem, a to i pokud by byla jeho kasační stížnost odmítnuta jako nepřípustná. Argumentuje-li stěžovatel tím, že mu v takovém případě hrozí zmeškání lhůty pro podání ústavní stížnosti proti nyní napadenému rozsudku, Ústavní soud připomíná, že podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, což je i nyní posuzovaná situace, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť pokud by jím podaná kasační stížnost neuspěla, bude moci zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i řízení před Nejvyšším správním soudem. Ústavní soud není oprávněn odmítnout stěžovatelovu případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (pokud by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti [viz např. nález ze dne 31. 1. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3476/11 (N 25/64 SbNU 269)].
6. Ústavní soud shrnuje, že řízení ve věci nebylo před obecnými soudy skončeno napadeným rozhodnutím, ale stále běží na základě stěžovatelem podané kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Nedošlo tedy dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
7. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona, neboť ten s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí osud samotné ústavní stížnosti [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)]. Návrh na zrušení výše uvedeného zákonného ustanovení proto Ústavní soud odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. července 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj