ECLI:CZ:US:2020:2.US.2027.19.1
sp. zn. II. ÚS 2027/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Josefa Červenky - HYDRAULIKSERVIS, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Novým, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Arménská 508/15, Brno, proti usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 3. 2018 č. j. 113 C 36/2017-42, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018 č. j. 21 Co 157/2018-111 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019 č. j. 23 Cdo 4740/2018-142, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. V ústavní stížnosti navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil shora označená usnesení Okresního soudu v Berouně (dále jen "okresní soud"), Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a Nejvyššího soudu.
2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z dalších materiálů zaslaných stěžovatelem spolu s ústavní stížností se podává, že stěžovatel se v řízení domáhal po žalované společnosti Ascendum Stavební stroje Czech s. r. o. (dále jen "žalovaná") zaplacení částky 994 627 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná byla dle subdealerské smlouvy povinna dodávat žalobci stroje a náhradní díly. Tuto smlouvu však žalovaná dne 1. 9. 2016 zrušila, v důsledku čehož stěžovatel nemohl poskytovat zákazníkům záruční a pozáruční servis. Žalovaná částky měla podle stěžovatele představovat ušlý zisk za neprovedení servisních výměn provozních kapalin a filtrů, ušlý zisk za najeté provozní hodiny stroje a úhradu oprav na daném stroji.
3. Okresní soud napadeným usnesením řízení zastavil poté, co žalovaná v rámci včas podaného odporu proti platebnímu příkazu uplatnila námitku uzavřené rozhodčí smlouvy. Podle ní jakýkoliv spor vzniklý mezi účastníky v souvislosti se subdealerskou smlouvou bude řešen arbitráží v souladu s Arbitrážními pravidly UNCITRAL.
4. Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. V odůvodnění soud uvedl, že žalovaný nárok má základ v právních jednáních, ke kterým došlo v době, kdy subdealerská smlouva byla účinná. Dospěl přitom k závěru, že rozhodčí doložka je platná; její platnost stěžovatel navíc nikdy nezpochybňoval a naopak uplatnil svůj nárok, vyplývající právě z dané smlouvy, u Rozhodčího tribunálu ve Vídni. Oproti tomu žalovaná včas uplatnila námitku v souladu s ustanovením §106 odst. 1 občanského soudního řádu.
5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Stěžovatel dovolání opíral zejména o námitku, že žádný ze soudů ve věci nenařídil jednání. K tomu Nejvyšší soud uvedl, že v dané věci nebylo mezi stranami sporu o sjednání rozhodčí doložky v subdealerské smlouvě, přičemž odvolací soud se zabýval právním posouzením otázky, zda se na nároky uvedené v žalobě vztahuje rozhodčí doložka. Proto nebylo podle jeho závěrů nezbytné provádět dokazování za účelem skutkových zjištění a nařizovat jednání. Současně se vypořádal i dalšími, zejména procesními námitkami stěžovatele, které neshledal důvodnými.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti provádí poměrně rozsáhlou rekapitulaci skutkových zjištění obecných soudů a jejich právních závěrů. Pokud jde o ústavněprávní argumentaci, ta spočívá zejména v jeho tvrzení, že obecné soudy rezignovaly na svou funkci ochrany tím, že dostatečně a transparentně nevyložily rozhodčí doložku obsaženou v subdealerské smlouvě a jejím celkovém kontextu. Podle stěžovatele obecné soudy zatížily svá rozhodnutí svévolí, když zcela opomněly provést interpretaci rozhodčí doložky. Porušení práva na zákonného soudce stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy nenařídily k provedení důkazů jednání, kde by byla potvrzena či vyvrácena pravomoc a příslušnost obecných soudů k rozhodování předmětného sporu.
7. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Citované ustanovení dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
8. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Oprávněn k zásahu je pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně kdy rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.
9. V projednávané věci obecné soudy postupovaly v důsledku podaného odporu žalované podle ustanovení §106 odst. 1 občanského soudního řádu. Obecně lze říci, že uzavření rozhodčí smlouvy (či doložky) účastníkům nebrání uplatnit práva v soudním řízení a soud z vlastní iniciativy nezkoumá, zda účastníci rozhodčí smlouvu uzavřeli či nikoliv. Avšak v případě, kdy žalovaný včas (tedy při prvním úkonu, který mu náleží) namítne, že rozhodnutí soudu brání rozhodčí smlouva, soud řízení v důsledku této procesní překážky usnesením zastaví (proti tomuto usnesení se lze odvolat). Dříve, než soud o námitce rozhodne, musí nejprve zkoumat, zda rozhodčí smlouva (doložka) byla uzavřena, a pokud ano, zda se týká věci, o které ji lze uzavřít. Jedná se o skutková zjištění soudu, zjistitelné ze soudního spisu, resp. smlouvy a rozhodčí doložky (smlouvy). Jestliže na základě takových zjištění soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že ve věci byla uzavřena platná rozhodčí smlouva a věc bude - na základě námitky žalovaného - projednávat zvolený rozhodčí soud, není možné v jeho postupu shledat namítaná pochybení. Jakkoliv stěžovatel nemusí souhlasit s postupem soudů, Ústavní soud konstatuje, že z ústavněprávního pohledu se obecné soudy nedopustily namítaných pochybení. Soudy se dostatečně vypořádaly se všemi (prakticky totožnými) námitkami, které stěžovatel uplatňuje i nyní, včetně námitky stran nenařízení jednání v řízení před soudem prvního stupně.
10. S přihlédnutím k výše uvedenému nelze než uzavřít, že obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně dostály všem požadavkům, které jsou na odůvodnění jejich rozhodnutí kladeny. Podstatou ústavní stížnosti proto zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry obecných soudů, prostřednictvím níž se snaží domoci přehodnocení jejich závěrů Ústavním soudem. K tomu však není Ústavní soud povolán.
11. Ústavní soud na závěr pouze poznamenává, že od stěžovatele v průběhu řízení obdržel podání, v němž odkazuje na rozsudek rakouského Nejvyššího soudu (žaloba o zrušení nálezu rozhodčího soudu ve věci sporu stěžovatele a žalované). Podle názoru stěžovatele by mohl být tento rozsudek Ústavnímu soudu "nápomocen při hodnocení skutkového stavu věci". Podle Ústavního soudu z něj však primárně plyne zejména skutečnost, že stěžovatel byl před rozhodčím soudem úspěšný a jeho nárok byl - minimálně částečně - uspokojen.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu