ECLI:CZ:US:2020:2.US.4070.19.1
sp. zn. II. ÚS 4070/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mariny Varšavské, právně zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019 č. j. sp. zn. 25 Cdo 2918/2019, "rozhodnutí" Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2018 sp. zn. 20 Co 306/2018 a "rozhodnutí" Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. 12 C 352/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť má patrně za to, že byla porušena její blíže nespecifikována základní práva.
2. Podání ze dne 18. 12. 2019 nesplňovalo - navzdory právnímu zastoupení stěžovatelky advokátem - ani základní formální a obsahové náležitosti ústavní stížnosti, které stanovuje zákon o Ústavním soudu. Předmětné podání mimo jiné neobsahovalo pravdivé, resp. jakékoliv vylíčení rozhodujících skutečností nebo označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nebyla k němu přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelčinu ústavní stížnost tvořily pouhé dva úsečné odstavce textu, z nichž jeden pouze parafrázoval důvod, pro nějž Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky, a druhý obsahoval toliko jednověté tvrzení, že došlo k porušení základních občanských práv stěžovatelky podle Listiny základních práv a svobod, a návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu.
3. Ústavní soud proto vyzval stěžovatelku prostřednictvím jejího advokáta k odstranění vytýkaných vad podání ve lhůtě 15 dnů od dne doručení výzvy. Předmětná výzva k odstranění vad podání byla právnímu zástupci stěžovatelky doručena dne 19. 2. 2020 do datové schránky. V reakci na to bylo dne 4. 3. 2020 Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, které však opět neobsahovalo ani pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se stěžovatelka domáhá (§34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, který měla stěžovatelka k dispozici (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), příp. také dalších napadených rozhodnutí. Stěžovatelka tudíž do dnešního dne neodstranila vytýkané vady podání, ač lhůta k jejich odstranění uplynula již dne 5. 3. 2020.
4. Závěrem Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost ze dne 18. 12. 2019 i její doplnění ze dne 4. 3. 2020 se pohybují přinejmenším na samé hranici srozumitelnosti, určitosti a vnitřní nerozpornosti. Jednotlivé části těchto úsečných podání na sebe logicky nenavazují, není z nich patrno, čeho se týkají nebo co sledují, a není zřejmé, z čeho stěžovatelka a její právní zástupce dovozují tam obsažené závěry a tvrzení. Za účelem předcházení těmto situacím byla v zákoně o Ústavním soudu (§29 až 31) stanovena podmínka povinného zastoupení fyzické osoby advokátem, přičemž tento požadavek vychází z předpokladu, že advokáti jsou s to poskytnout stěžovatelům právní služby na náležité odborné úrovni a potažmo efektivně hájit jejich práva. V nyní posuzované věci k tomu nicméně nedošlo.
5. Ústavní soud proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl nyní posuzovanou ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. března 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj