ECLI:CZ:US:2020:2.US.461.20.1
sp. zn. II. ÚS 461/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. T., zastoupeného JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou se sídlem Hradec Králové, Brněnská 300/31, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2019 č. j. 20 Co 325/2019-889, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to zejména právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítá porušení čl. 37 odst. 3 Listiny, čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 89 odst. 2 Ústavy.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí zjistil, že napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zvýšení výživného od 1. 9. 2017 do 30. 4. 2018 a změněn výrok o snížení výživného tak, že počínaje od 1. 5. 2018 se výživné stěžovatele jako otce nezletilého M. snižuje na částku 7 000 Kč měsíčně a pro nezletilého J. se snižuje na částku 5 000 Kč měsíčně. Dále jím bylo uloženo stěžovateli zaplatit nedoplatek na výživném pro nezletilého M. ve výši 82 300 Kč a pro nezletilého J. ve výši 49 500 Kč k rukám matky do 30. 6. 2020.
3. Stěžovatel namítá, že výživné stanovené odvolacím soudem neodpovídá možnostem stěžovatele a je zcela nepřiměřené jeho skutečným příjmům. Na jeho úhradu byl nucen si půjčit peněžní prostředky, což není únosná situace a je nespravedlivým zásahem do jeho poměrů. Nebylo též zohledněno, že se stěžovatel s nezletilými stýká pravidelně a vyživovací povinnost tak plní i "naturálně". Stěžovatel se domnívá, že soud některé jeho platby výživného nezohlednil. Rovněž rozporuje tvrzené doporučení odvolacího soudu zrušit a ukončit stavební spoření nezletilým a následně použít tyto dlouhodobé úspory dětí na stavebním spoření za účelem úhrady dlužného výživného. Ke svému vlastnictví bytu uvádí, že je byt zajištěn zástavním právem pro úvěrující banku, pokud by nesplácel úvěr, tak dojde k exekučnímu prodeji bytu a uhrazení hypotéčního úvěru z jeho prodeje. Bez zohlednění nákladů na dosažení tohoto příjmu, nelze bez dalšího tuto pohledávku zohledňovat jako disponibilní zdroj příjmů při stanovení výživného a navyšovat o ni v plné výši částku jakéhosi pravděpodobného příjmu ze zaměstnání. Hodnota majetku stěžovatele byla matkou dětí nadhodnocena a nedostatečně prokázána, a proto z ní nelze vycházet.
4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
6. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 81 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. Takovýto zásah však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.
7. Ačkoli stěžovatel odkazuje na svá základní práva, zejména právo na spravedlivý proces, podstata jeho polemiky se závěry napadeného soudního rozhodnutí je založena na nesouhlasu s výši vyměřeného výživného na nezletilé děti, tedy výlučně na hodnocení podústavního práva a zjištěného skutkového stavu případu, nemá tedy vlastně žádný ústavní rozměr. Krajský soud ve svém rozhodnutí své závěry obecně odůvodnil v takovém rozsahu, že rozhodnutí nelze shledat rozporné s principy práva na spravedlivý proces a jeho závěry nejsou z hlediska ústavně právního nepřijatelné.
8. S ohledem na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelova argumentace v ústavní stížnosti vůbec nemá ústavně právní dimenzi, jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. února 2020
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu