ECLI:CZ:US:2020:2.US.487.20.1
sp. zn. II. ÚS 487/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o návrhu stěžovatele Stanislava Mojžíška, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019 č. j. 27 Cdo 3927/2018-144, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu bylo dne 13. 2. 2020 doručeno stěžovatelovo těžko čitelné a srozumitelné podání, jímž brojí proti v záhlaví citovanému usnesení Nejvyššího soudu, neboť má za to, že je v rozporu s jeho ústavně zaručenými právy.
2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud především zkoumá, zda byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Rovněž zkoumá, zda stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva a zda zastoupen v souladu s požadavky vyplývajícími z §29 až §31 zákona o Ústavním soudu.
3. V případech, kdy ústavní stížnost obsahuje (odstranitelné) vady, Ústavní soud zpravidla vyzývá stěžovatele k jejich odstranění. Nicméně v tomto případě je nutno konstatovat, že stěžovatel byl v minulosti Ústavním soudem mnohokrát podrobně poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost a o nutnosti nechat se v řízené o ústavní stížnosti zastoupit advokátem ve smyslu §29 až §31 zákona o Ústavním soudu (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3515/17 ze dne 15. 1. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 37/18 ze dne 8. 1. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1047/18 ze dne 27. 3. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 1748/18 ze dne 24. 5. 2018; usnesení sp. zn. I. ÚS 3895/18 ze dne 10. 12. 2018; usnesení sp. zn. II. ÚS 4310/18 ze dne 31. 12. 2018; usnesení sp. zn. IV. ÚS 209/19 ze dne 22. 2. 2019; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1063/19 ze dne 2. 4. 2019 a další). Ani navzdory četným poučením nebyla nyní projednávaná ústavní stížnost sepsána advokátem a stěžovatel není do dnešního dne právně zastoupen.
4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o tom, že ústavní stížnost může být podána pouze prostřednictvím právního zástupce a musí splňovat určité procesní a obsahové náležitosti vymezené zákonem o Ústavním soudu, jeví se setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. Vzhledem k této skutečnosti je nutno učinit závěr, že podání stěžovatele je stiženo vadami ve smyslu §43 odst. 1 písm. a) ve spojení s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a závěr, že další poučení stěžovatele o nutnosti odstranit tyto vady by nebylo efektivní a bylo by pouhým projevem formalismu. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2020
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj