ECLI:CZ:US:2020:3.US.1463.20.1
sp. zn. III. ÚS 1463/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Jaroslava Jandy, LL.M., Ph.D., zastoupeného advokátkou JUDr. Marií Nedvědovou, sídlem Jižní 1820/53, Česká Lípa, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013 č. j. 2 VSPH 815/2012-A-68, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. 5. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud"), týkající se jeho insolvenční věci. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je však třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
K návrhu byla přiložena plná moc udělená advokátce "ve věci ústavní stížnosti k zaujetí stanoviska Ústavním soudem výroku Ústavního soudu k potřebě výkladu zákona ustanovení §39 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ..., resp. §190 odst. 2 insolvenčního zákona, ... s tvrzením, nesprávným výkladem obecnými soudy byla porušena jeho základní práva, zejména právo na soudní ochranu ... a to k Nejvyšší soud ze dne 6. 5. 2019 sp. zn. Zin 40/2019, usnesení 76 ICm 3463/2019 101 VSPH 14/2020-25 (KSLB 76 INS 22654/2011), KSLB 76 INS 22654/2011-B, KSLB 76 INS 22654/2011-B-435, ICm 3110/2019-15 KSLB 76 INS 22654/2011, 76 ICm 3186/2019-14 KSLB 76 INS 22654/2011, 76 ICm 2086/2013-959 KSLB 76 INS 22654/2011 u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, 76 ICm 1569/2020-21 KSLB 76 INS 22654/2011 ze dne 17. 4. 2020 a další".
Z podaného návrhu pak vyplývá, že stěžovatel "podává ústavní stížnost, aby soud po prostudování zvážil, zda je dán důvod k zaujetí stanoviska k rozhodovací činnosti soudů v rámci ustanovení §39 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb...., resp. ustanovení §190 odst. 2 insolvenčního zákona" (str. 2). Na str. 17 návrhu je dále uvedeno následující: "Navrhovatel žádá, aby Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013 č. j. 2 VSPH 815/2012-A-68, neboť nebylo osvědčeno, tedy výrok o předlužení."
Návrh stěžovatele trpí vadami. Proto Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 3. 6. 2020 poučil o nutných náležitostech ústavní stížnosti a stanovil mu k odstranění vad návrhu lhůtu 30 dnů od obdržení této výzvy. Stěžovatel byl zejména upozorněn, že podle §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v §72 odst. 4 téhož zákona. Stěžovatele Ústavní soud upozornil rovněž na to, že z ústavní stížnosti musí být zřetelné, jakých důkazů se dovolává a čeho se v řízení před Ústavním soudem domáhá, resp. jaké konkrétní rozhodnutí ve věci požaduje (tzv. petit). Výzva byla právní zástupkyni stěžovatele doručena do datové schránky dne 8. 6. 2020.
Podáním ze dne 15. 6. 2020 stěžovatel v zásadě zopakoval své argumenty uvedené v ústavní stížnosti, z nichž mnohé (srov. zejména str. 3 podání ze dne 15. 6. 2020) jsou nejasné až nesrozumitelné. Stěžovatel Ústavnímu soudu dále zaslal své "podání podnětu k Občanskoprávnímu a obchodnímu kolegiu Nejvyššího soudu k zajištění zákonnosti a jednotnosti rozhodování soudů" ze dne 16. 12. 2019, kopii dopisu předsedy Nejvyššího soudu Prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D. ze dne 6. 5. 2019 sp. zn. Zin 40/2019, kopii protokolu o přezkumném jednání ze dne 24. 7. 2012 č. j. KSLB 76 INS 22654/2011-B a svou písemnost "podání podnětu Nejvyššího státního zastupitelství" ze dne 23. 3. 2020.
Z výše uvedeného je patrné, že stěžovatel na výzvu Ústavního soudu zaslal řadu nevyžádaných písemností, nikoliv však kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, resp. kopii rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel nepřipojil ani kopii usnesení vrchního soudu ze dne 10. 1. 2013 č. j. 2 VSPH 815/2012-A-68, jehož zrušení se nejspíše domáhá. Přestože prostřednictvím výzvy Ústavního soudu byl stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně, poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, vytýkané vady ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 8. 7. 2020, neodstranil. Návrh stěžovatele proto nelze považovat za řádnou ústavní stížnost, když i nadále trpí neodstraněnými vadami.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a z důvodu nenaplnění podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout.
Pouze nad rámec výše uvedeného Ústavní soud připomíná, že jeho působnost a pravomoci jsou taxativním způsobem vymezeny v čl. 87 Ústavy České republiky a zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud tudíž není oprávněn "rozhodovat v řízení o zaujetí stanoviska k výkladu zákona", jak po něm požaduje stěžovatel. Nehledě k vadám návrhu by proto v této části bylo nutno návrh odmítnut podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj