ECLI:CZ:US:2020:3.US.2042.20.1
sp. zn. III. ÚS 2042/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Jiskry, zastoupeného Mgr. Janem Švarcem, advokátem se sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, směřující proti výroku V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 4. 2020, č. j. 23 C 26/2020-22, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatel proti výroku V. shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Pro posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní skutečnosti známy, a proto postačuje stručně uvést toliko základní fakta.
3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a z připojených listin, Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") citovaným rozsudkem připustil změnu žaloby navrženou stěžovatelem v podání ze dne 21. 2. 2020 (výrok I.) a zastavil řízení v části, v níž se stěžovatel domáhal po žalované, společnosti AXA pojišťovna a. s., z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky ve výši 2 099 Kč (výrok II.). Obvodní soud dále rozhodl o úrocích z prodlení (výroky III. a IV.).
4. Ústavní stížností napadeným výrokem V. pak obvodní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 6 692 Kč k rukám jeho právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí o výši nákladů řízení, které má žalovaná uhradit, není správné, neboť obvodní soud stěžovateli nepřiznal náhradu za úkon právní služby jeho právního zástupce spočívající v první poradě s klientem. V odkazu na ustanovení §11 odst. 1 písm. a), písm. b) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif") uvádí, že "v případě smluvního zastoupení je převzetí a příprava zastoupení jedním samostatným úkonem [...] a první porada s klientem druhým samostatným úkonem." Stěžovatel podotýká, že jakkoliv se tento případ, související s výkladem podústavního práva, může jevit jako bagatelní, má ústavněprávní rozměr, neboť nepřiznání náhrady za první poradu s klientem představuje "masivně rozšířenou praxi mezi obecnými soudy", která je však dle jeho názoru chybná, což zakládá "potřebu existence sjednocující judikatury v této otázce".
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Z pohledu posouzení námitek stěžovatele je nutno především uvést, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí v tzv. bagatelní částce, čehož si je ostatně stěžovatel sám velmi dobře vědom. Ústavní soud dal přitom opakovaně najevo (srov. např. usnesení ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01; ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04; ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 602/05; ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07; ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. IV. ÚS 3247/07; veškerá tato judikatura je dostupná z: http://nalus.usoud.cz), že v takových případech, s výjimkou extrémních situací, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Za extrémní situace lze přitom považovat takové případy, v nichž by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily, nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nálezy ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. III. ÚS 137/08; ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3143/08; usnesení ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 103/10 nebo nález ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 3659/10 a contrario).
8. Rovněž platí, že podle své ustálené judikatury při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy podružné, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces nebo bylo porušeno jiné základní právo, případně byl dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry.
9. Pokud však Ústavní soud posoudil individuálně a v kontextu intenzity tvrzeného porušení základních práv stěžovatele důvody, pro které by bylo nezbytné zrušení napadeného rozhodnutí v bagatelní výši v otázce nákladů řízení, dospěl k závěru, že nebyla zjištěna žádná fakta hodná zvláštního zřetele ve shora uvedeném smyslu, která by teprve odůvodňovala kasační zásah Ústavního soudu.
10. Obvodní soud totiž svoje závěry o nákladech řízení dostatečně podrobně a přesvědčivě odůvodnil, resp. účelně vynaložené náklady stěžovatele v souladu s rozhodovací praxí a zákonnými normami specifikoval a vyčíslil (srov. rozsudek obvodního soudu, s. 3).
11. K argumentu stěžovatele, že převzetí a příprava právního zastoupení a porada s klientem jsou v případě zastoupení na základě smlouvy samostatnými úkony právní služby, se Ústavní soud již v minulosti vyjádřil a jeho závěry je zde tudíž možné v plné šíři ocitovat (srov. usnesení ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 909/20, bod 8): "Dovolává-li se stěžovatel použití §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a contrario, Ústavní soud doplňuje, že i přes zákonodárcem částečně odlišně zvolenou formulaci pro případ obhájce ustanoveného soudem, z níž stěžovatel správnost svých úvah dovozuje, je nutno setrvat na závěru, že jak první porada s klientem, tak převzetí a příprava zastoupení jsou neoddělitelně spjaty v jeden úkon, neboť si lze jen stěží představit, že by bylo možno efektivně převzít právní zastoupení bez (byť krátké a informativní) porady obhájce s klientem. Správnost právě řečeného, tedy že je první porada s klientem zahrnuta do přípravy zastoupení, pak podtrhuje i znění §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, v němž je jako další úkon uvedena "další" porada s klientem přesahující jednu hodinu." Ústavní soud neshledal důvod, proč by měl v tomto řízení výše vyslovený právní názor jakkoliv přehodnocovat.
12. Pokud stěžovatel poukazuje na - z jeho pohledu - nesprávnou a masivně rozšířenou praxi obecných soudů v otázce náhrady nákladů řízení, jež vyvolává potřebu vydání sjednocující judikatury, zcela přehlíží, že úkolem Ústavního soudu není sjednocování judikatury či výklad podústavního práva ve věcech, které nebyly dosud judikaturou vrcholných instancí vyřešeny. Toto je primárně úkolem Nejvyššího soudu (srov. ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů) a Ústavní soud (zejména v oblasti hmotného práva) nemůže provádět korekci judikatury či provádět samostatně výklad podústavního práva. Úkol Ústavního soudu spočívá toliko v posuzování tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Pokud dané rozhodování obecných soudů na takovéto otázce postaveno není, není ani v jeho kompetenci do věci vstupovat. Ústavní soud nemůže obecně plnit roli náhradní instance v systému obecné justice, povolané ke sjednocování judikatury obecných soudů.
13. Ze všech shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. srpna 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu