ECLI:CZ:US:2020:3.US.241.20.1
sp. zn. III. ÚS 241/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem, sídlem Pravdova 1113/11, Jindřichův Hradec, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 6 Co 1500/2019-69 a č. j. 6 Co 1508/2019-73 a usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. srpna 2019 č. j. 10 P a Nc 112/2019-10 a ze dne 19. září 2019 č. j. 9 Nc 235/2019-49, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a 1) J. D. P., 2) nezletilého P. D. a 3) nezletilé K. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 8. 2019 č. j. 10P a Nc 112/2019-10 bylo nařízeno předběžné opatření, podle kterého druhý vedlejší účastník, nezletilý syn a třetí vedlejší účastnice, nezletilá dcera (dále jen "nezletilý syn", "nezletilá dcera" nebo "nezletilé děti") nastoupí ve školním roce 2019/2020 ke školnímu a předškolnímu vzdělávání v Základní škole a mateřské škole X. Soud rozhodoval k návrhu první vedlejší účastnice jako matky nezletilých dětí na vydání předběžného opatření, kterým by bylo rozhodnuto o určení místa školního a předškolního vzdělávání u obou nezletilých dětí. Okresní soud uvedl, že ve věci úpravy poměrů byl již vydán nepravomocný rozsudek, odvolací řízení doposud nebylo skončeno. Došlo ke zpětvzetí návrhu první vedlejší účastnice na určení trvalého bydliště, který podala. Řízení bylo zastaveno. První vedlejší účastnice předběžným opatřením navrhla, aby děti nastoupily k předškolnímu vzdělávání v Základní škole a mateřské škole X, neboť fakticky byly i do péče první vedlejší účastnice svěřeny, nicméně stěžovatel jako otec s tím nesouhlasil a nesouhlasil ani s nástupem dětí do této školy. Soud poukázal na §102 odst. 1 a §76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a dospěl k závěru, že s ohledem na to, že nezletilé děti jsou ve faktické péči první vedlejší účastnice a žijí společně s ní v X, ve věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, je namístě vyhovět návrhu první vedlejší účastnice na vydání předběžného opatření, když v opačném případě by bylo znemožněno, aby nezletilá dcera mohla nastoupit vzdělávání do předškolního zařízení a nezletilý syn k základní školní docházce.
3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 11. 2019 č. j. 6 Co 1500/2019-69 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ze zprávy kolizního opatrovníka bylo zjištěno, že děti v současné době navštěvují Základní školu a mateřskou školu v X. V době rozhodování okresního soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření již byly děti nepravomocně svěřeny do péče první vedlejší účastnice, a jelikož v té době opět byly mezi rodiči neshody o tom, kde nezletilý syn bude vykonávat základní školní docházku a nezletilá dcera chodit do mateřské školy, považoval krajský soud rozhodnutí okresního soudu, že děti nastoupí ke školnímu a předškolnímu vzdělávání v Základní škole a mateřské škole v X za vydané v zájmu nezletilých dětí. Krajský soud uvedl, že si je vědom toho, že pro rozhodnutí okresního soudu platí §75 odst. 4 (správně §75c odst. 4 - pozn. Ústavního soudu) o. s. ř., ale v době rozhodování krajského soudu jsou již známy další skutečnosti, a proto bylo rozhodnutí okresního soudu, jelikož je v zájmu nezletilých dětí, potvrzeno (ve věci samé byl rozsudek okresního soudu zrušen usnesením krajského soudu ze dne 10. 10. 2019 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení; je tedy zřejmé, že ve věci dosud pravomocně rozhodnuto není, a to ani v otázce svěření nezletilých dětí do střídavé péče nebo do výlučné péče jednoho z rodičů).
4. Usnesením okresního soudu ze dne 19. 9. 2019 č. j. 9 Nc 235/2019-49 byl zamítnut návrh stěžovatele na zrušení uvedeného předběžného opatření. Okresní soud dospěl k závěru, že důvody pro zrušení předběžného opatření dle §77 odst. 2 o. s. ř. nejsou dány. Situace, kdy je potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilých dětí, nepominula. I nadále trvá stav, kdy je zásadní rozpor mezi rodiči o tom, které školní, resp. předškolní zařízení budou jejich společné nezletilé děti navštěvovat. Trvá situace, kdy první vedlejší účastnice nesouhlasí s nástupem nezletilých dětí do základní školy, resp. mateřské školy XY a současně kdy stěžovatel nedal souhlas s nástupem do základní školy, resp. mateřské školy X. Nezměnila se ani situace v tom, že rozhodnutí ve věci úpravy poměrů nezletilých dětí dosud nenabylo právní moci. Navíc první vedlejší účastnice podala dne 13. 9. 2019 okresnímu soudu návrh na nahrazení souhlasu stěžovatele s místem předškolního, resp. školního vzdělávání nezletilých dětí, o kterém bude rozhodnuto poté, co bude rozhodnuto krajským soudem ve věci úpravy poměrů. Zájem nezletilých dětí spočívá v tom, aby bylo postaveno najisto, kam nastoupí ke školnímu, resp. předškolnímu vzdělávání, a to s ohledem na konfliktní rodinnou situaci a na zachování relativně stabilního prostředí. Je nesporné, že dohoda rodičů o volbě školního a předškolního zařízení doposud není. Rozhodnutím ve věci samé byly, byť doposud nepravomocně, svěřeny děti do péče první vedlejší účastnice, která bydlí v X. Proto nejsou důvody, aby rozhodnutí předběžné povahy, kterým bylo určeno, že děti nastoupí do školy, resp. mateřské školy X, bylo zrušeno. Důvod ke zrušení předběžného opatření není dán i proto, že právě jeho zrušením by byly děti opět vystaveny nejistotě ohledně své budoucí školy a školky. Zrušením předběžného opatření by soud připustil další konflikty rodičů kvůli záležitostem, ve kterých nejsou s to se dohodnout.
5. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Usnesením krajského soudu ze dne 7. 11. 2019 č. j. 6 Co 1508/2019-73 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. Krajský soud poukázal na přední zájem nezletilých dětí a dovodil, že nejsou dány podmínky pro to, aby předběžné opatření, které již bylo vydáno, bylo zrušeno, neboť nezletilé děti docházejí do Základní školy X a ve věci samé bude zapotřebí provádět ještě další důkazy.
II.
Argumentace stěžovatele
6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v předmětném soudním řízení byly skutkové a právní závěry soudů v tak extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. osvědčenými skutečnostmi, že tím byly překročeny meze ústavnosti.
7. Konkrétně spatřuje stěžovatel extrémní vybočení soudů z postupu stanoveného právními předpisy v tom, že soudy dovodily jako osvědčené okolnosti, které neměly oporu v provedených důkazech (chybný závěr soudů, že nezletilým dětem hrozilo, že od září 2019 nebudou moci nastoupit školní, resp. předškolní docházku) a naopak nedovodily skutkové závěry z důkazů jasně vyplývající (že dětem nic takového nehrozí, neboť obě od začátku září 2019 pokračovaly v docházce do základní školy, resp. mateřské školy XY jako doposud, což bylo okresnímu soudu ihned prokázáno - v týž den, kdy stěžovateli bylo rozhodnutí o předběžném opatření doručeno). Stěžovatel uvedl, že okresnímu soudu, který rozhodoval pod časovým tlakem, nelze vytýkat, že předběžné opatření vydal v situaci, kdy vycházel toliko z tvrzení první vedlejší účastnice, která považoval za pravdivá a tudíž osvědčená. Extrémním pochybením okresního soudu však bylo, že poté, kdy stěžovatel v obratem podaném návrhu na zrušení předběžného opatření (podaném v týž den, kdy mu bylo rozhodnutí o předběžném opatření doručeno) prokázal, že tvrzení první vedlejší účastnice nebyla pravdivá, nerozhodl v přiměřené lhůtě o zrušení předběžného opatření.
8. Stěžovatel uvedl, že nezletilý syn v první školní den 2. 9. 2019 nastoupil za přítomnosti obou rodičů do školy v XY, kam byl řádně přijat již v dubnu 2019. První vedlejší účastnice od doby jeho přijetí do této školy neprojevila žádnou nevůli toto přijetí nerespektovat a takovou nevůli nedala najevo ani dne 2. 9. 2019 vůči ředitelce školy či vůči učitelce. Nezletilá dcera od září 2019 pokračovala v docházce do Mateřské školy XY. Tyto skutečnosti dal stěžovatel ihned soudu na vědomí v návrhu na zrušení předběžného opatření ze dne 4. 9. 2019, k němuž doložil originály potvrzení jak Základní školy X (ohledně nezletilého syna), tak Mateřské školy XY (ohledně nezletilé dcery). Stěžovatel tedy prokázal, že podle §77 odst. 2 o. s. ř. pominuly důvody pro vydání předběžného opatření, resp. doložil, že osvědčené okolnosti byly prokázány jinak.
9. Stěžovatel uzavřel, že okresní soud svým předběžným opatřením nedůvodně zasáhl do stavu, kdy poslední faktické a trvalé bydliště dětí založené dohodou rodičů bylo XY. Postupem soudu byl porušen princip rovnosti obou účastníků (čl. 37 odst. 3 Listiny) a právo stěžovatele na soukromý a rodinný život (čl. 10 odst. 2 Listiny).
10. Stěžovatel dále spatřuje porušení rovnosti účastníků řízení a práva na soudní ochranu v tom, že soud s rozdílnou rychlostí rozhodoval o návrzích obou rodičů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
13. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
14. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16, veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další zde odkazovaná rozhodnutí). Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor soudů ohledně důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze ke zjištění, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole (čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)].
15. V kontextu dříve vyložených kritérií ústavněprávního přezkumu je možno uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí byla vydána příslušným orgánem a měla zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možné označit jako svévolné, Ústavní soud nezjistil a nezjistil ani jiné pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a jež by vedlo k potřebě zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Jak bylo uvedeno, Ústavní soud nepřezkoumává podmínky pro nařízení (zrušení) předběžného opatření, ale posuzuje toliko ústavnost takového rozhodnutí.
16. Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci soudy rozhodovaly v souladu se zájmy obou nezletilých dětí a jejich postup byl řádně odůvodněn. Argumentaci soudů rozvedenou v jejich napadených rozhodnutích považuje Ústavní soud za ústavně souladnou a srozumitelnou. Soudy rozhodovaly v souladu s Listinou a Úmluvou, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
17. Ústavní proto soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu