ECLI:CZ:US:2020:3.US.3506.19.1
sp. zn. III. ÚS 3506/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Stančekové, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. srpna 2019, č. j. 6 Ads 70/2019-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Návrh stěžovatelky - blanketní ústavní stížnost - trpí formálními vadami. Stěžovatelka především není zastoupena advokátem (§30 odst. 1, §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) a k jejímu návrhu není připojena kopie napadeného rozhodnutí (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto přípisem ze dne 12. 11. 2019 stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení vady svého návrhu odstranila, a zároveň ji poučil o následcích jejich neodstranění. Připojil též poučení, že Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje a že v případě potíží s obstaráním právního zastoupení se stěžovatelka může obrátit na Českou advokátní komoru. Výzva byla stěžovatelce doručena dne 16. 12. 2019.
Dne 16. 1. 2020 obdržel Ústavní soud přípis stěžovatelky se žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad jejího podání. Stěžovatelka v něm poukázala na složitou životní situaci, kdy se stará o nemocného otce a k uvedenému předložila potvrzení ze dne 12. 7. 2019 vystavené praktickým lékařem, z něhož se podává, že zdravotní stav jejího otce aktuálně vyžaduje ošetřování jeho dcerou - stěžovatelkou.
Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání z níže uvedených důvodů nevyhověl. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelka se na Ústavní soud opakovaně obracela s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, přičemž na tyto nedostatky byla vždy upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Stalo se tak např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1927/18 a sp. zn. I. ÚS 149/19 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), v nichž byly její ústavní stížnosti rovněž odmítnuty pro neodstranění vad. Své žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad z důvodu nemožnosti obstarat si advokáta pro zastupování před Ústavním soudem pak stěžovatelka zdůvodňuje vždy stejným argumentem, a to nutností péče o svého nemocného otce.
Ústavní soud má za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená lhůta dvou měsíců k podání ústavní stížnosti a následná doba více než šesti měsíců od podání ústavní stížnosti do vydání rozhodnutí Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky v situaci, kdy si je stěžovatelka dostatečně vědoma náležitostí, které musí ústavní stížnost splňovat, a to včetně povinného zastoupení advokátem, poskytly stěžovatelce i přes její osobní problémy dostatečný prostor k odstranění vad (obdobný závěr učinil Ústavní soud také ve věci stěžovatelky vedené pod sp. zn. III. ÚS 4103/19).
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků předmětnou ústavní stížnosti odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro neodstraněné vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2020
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu