ECLI:CZ:US:2020:3.US.3724.19.1
sp. zn. III. ÚS 3724/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele: N. L. M., zastoupeného Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem, sídlem Palackého 715/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. září 2019 č. j. 28 To 64/2019-43 a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 28. srpna 2019 č. j. 0 Nt 21037/2019-7, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního státního zastupitelství v Liberci jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu spisu Okresního soudu v Liberci (dále jen "okresní soud") se podává, že stěžovatel je na základě usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru Praha (dále jen "policejní orgán") ze dne 26. 8. 2019 č. j. NPC-1478/TČ-2017-2200PR trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník").
3. Napadeným usnesením okresního soudu byl stěžovatel podle §68 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") ve spojení s §73b odst. 1 tr. řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a) a c) tr. řádu.
4. Ke stížnosti stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatele vzal do vazby pouze z důvodu uvedeného v §67 písm. a) téhož zákona.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel namítá, že na vazebním zasedání konaném dne 28. 8. 2019 nebyl přítomen jeho obhájce, neboť nebyl o konání tohoto zasedání žádným způsobem informován. Nemohl tak hájit jeho práva. Až dodatečně mu okresní soud sdělil, že vyrozuměn byl, neboť mu dne 27. 8. 2019 ve večerních hodinách byla zaslána SMS zpráva na telefonní číslo, které však bylo číslem telefonu na recepci advokátní kanceláře, ve které nebyl nikdo přítomen. Obhájce tak měl reálnou šanci se s termínem vazebního zasedání seznámit až další den ráno, což vzhledem ke konání jednání v 9.00 hodin znamenalo, že se ho nestihne zúčastnit.
6. Stěžovatel má dále za to, že vydáním napadených usnesení došlo k zásahu do jeho práva na osobní svobodu, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho vzetí do vazby. Poukazuje na to, že policejní spis obsahuje řadu nesrovnalostí a chybí v něm důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že trestný čin, z něhož je obviněn, spáchal. Pouze ze čtyř telefonních hovorů a jednoho sledování nemohl policejní orgán takový závěr vyvodit. Chybí v něm důkaz, který by naznačoval, že by byl stěžovatel kurýrem a něco převážel do České republiky či jiné země. Pomíjí se skutečnost, že měl telefonní kontakt pouze se svým strýcem, který potřeboval opatřit letenky.
7. Dle názoru stěžovatele je nemístná i obava, že by se vyhýbal trestu, když dobrovolně navrhl, že odevzdá své cestovní doklady.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
9. Napadá-li však stěžovatel současně i usnesení okresního soudu, které v celém rozsahu zrušil krajský soud, k rozhodování o jeho ústavnosti není Ústavní soud příslušný (není povolán eventuálně je zrušit podruhé). Proto ústavní stížnost v této části odmítl podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)].
11. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil k povaze vazby, která patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného [srov. např. nález ze dne 20. 4. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10 (č. 163/2010 Sb., N 89/57 SbNU 167)]. Obsah institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení.
12. Obecně platí, že posouzení konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 81, čl. 82 odst. 1 Ústavy), a totéž platí o hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod §67 tr. řádu.
13. Základní podmínkou zbavení osobní svobody vazbou je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 nebo ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http:/nalus.usoud.cz).
14. Z napadeného usnesení krajského soudu, kterým byl stěžovatel na rozdíl od rozhodnutí okresního soudu vzat do vazby pouze z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. řádu, vyplývá, že soud shledal trestní stíhání stěžovatele pro předmětnou trestnou činnost mezinárodního charakteru, které se měl dopouštět v rámci větší skupiny osob vysoce organizovaným způsobem, důvodné, což v odůvodnění náležitě vysvětlil. Skutečnosti nasvědčující podezření, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, mohl spáchat vedle dalších osob i stěžovatel, soud vyvodil nejenom z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a protokolu o sledování osob, ale též z výpovědí dalších spoluobviněných, ze spisového materiálu vedeného v Nizozemí a ve Spolkové republice Německo a ze zpráv společnosti Verkon. Neopomněl uvést ani konkrétní roli stěžovatele v rámci této organizované skupiny. Za situace, kdy trestní řízení bylo v době vydání napadených rozhodnutí na samotném počátku a bude úkolem orgánů činných v trestním řízení, aby shromáždily dostatek důkazů svědčících ve prospěch i v neprospěch stěžovatele, v daném stádiu řízení postačí, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal i stěžovatel.
15. Rovněž závěr krajského soudu o tom, že u stěžovatele jsou dány vazební důvody uvedené v §67 písm. a) tr. řádu, je řádně odůvodněn konkrétními okolnostmi. Stěžovatel je stíhán za zvlášť závažnou trestnou činnost drogového charakteru, kde mu hrozí uložení trestu odnětí svobody v trestní sazbě 10 - 18 let. K tomu přistupuje zjištění, že jde o cizího státního občana bez stálého zaměstnání, který, i když tvrdí, že má vazby na Českou republiku, má rodinné zázemí i ve Vietnamské socialistické republice a případné vycestování do této země by znamenalo jeho nedosažitelnost pro orgány činné v trestním řízení. Nelze podcenit ani možnost, že by se mohl ukrývat za pomoci vietnamské komunity na území České republiky.
16. Namítá-li stěžovatel, že na vazebním zasedání konaném dne 28. 8. 2019 nebyl přítomen jeho obhájce, neboť nebyl o konání tohoto jednání žádným způsobem informován, z obsahu soudního spisu vyplývá, že obhájce vyrozuměn byl. Uvedený návrh byl příslušné soudkyni okresního soudu doručen dne 27. 8. 2019 v 17.00 hodin, přičemž o vazbě musela rozhodnout ve lhůtě 24 hodin. V takovém případě se obhájce obviněného vyrozumí, je-li dosažitelný (viz §73e odst. 1 tr. řádu). Informovala-li soudkyně obhájce o konání vazebního zasedáním zasláním zprávy na telefonní číslo uváděné ve spisu, své povinnosti dostála a není relevantní, že si obhájce zprávu přečetl až následující den ráno. I kdyby bylo možné v daném postupu soudkyně shledat nedostatek, z ústavní stížnosti není zřejmé, jakou konkrétní skutkovou a právní argumentaci následkem tvrzeného pochybení nebyl stěžovatel způsobilý v řízení (včetně řízení o instanční stížnosti) uplatnit. Ani tato jeho argumentace proto není způsobilá zpochybnit úsudek, že řízení před obecnými soudy bylo jako celek řádné.
17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti (ohledně usnesení okresního soudu, které již zrušil krajský soud) podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a dílem (co do usnesení krajského soudu) jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu