ECLI:CZ:US:2020:3.US.39.20.1
sp. zn. III. ÚS 39/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti doc. MUDr. Bohdana Semiginovského, DrSc., zastoupeného Mgr. et Bc. Ivou Jónovou, advokátkou, sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. října 2019 č. j. 17 C 183/2019-23, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 29. 10. 2019 č. j. 17 C 183/2019-23 uložil stěžovateli (prvnímu žalovanému) a jeho manželce (druhé žalované) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení (žalobci) částku ve výši 4 032 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Dále jim uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 6 692 Kč (výrok II.). Žalovaná částka představovala neuhrazené nedoplatky za plnění (teplo a teplou vodu) spojená s užíváním bytu ve spoluvlastnictví stěžovatele a druhé žalované. Obvodní soud námitky stěžovatele a druhé žalované, že nemuseli hradit tyto platby, neboť štítová zeď, k níž jejich byt přiléhal, nebyla zateplena, neuznal. Obvodní soud konstatoval, že povinnost stěžovatele a druhé žalované platit za služby spojené s užíváním jakož i další poplatky vyplývá z §1180 odst. 1 a 2 (pozn. správně má být zřejmě i z §1181) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Obvodnímu soudu vytýká, že mu neponechal prostor k uplatnění námitek vůči žalobě a s jeho tvrzeními se nikterak nevypořádal. Poukazuje na to, že ze strany vedlejšího účastníka řízení byly zanedbány povinnosti spravedlivé poměrné úhrady za teplo a teplou vodu. Zdůrazňuje, že s ohledem na orientaci bytu pomáhá vytvářet tepelný komfort a šetřit náklady na vytápění sousedů. Stěžovatel tedy namítal nesprávnost a řádnost vyúčtování, avšak soudkyně obvodního soudu mu neumožnila, aby své námitky blíže vysvětlil. Obvodnímu soudu dále vytýká absenci poučovací povinnosti podle §118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), popř. podle §118b o. s. ř., jakož i nevypořádání se s jeho tvrzeními a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Stěžovatel konečně namítá, že obvodní soud porušil i jeho práva vyplývající z §79 o. s. ř., když mu nedoručil návrh na zahájení řízení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
6. Ústavní soud předem podotýká, že peněžité plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem (předmětem sporu je částka ve výši 4 032 Kč s příslušenstvím), lze považovat za bagatelní. Podle dosavadní praxe Ústavního soudu v případech bagatelních věcí, mezi něž se řadí věci, u nichž procesní úprava nepřipouští jak odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.), tak i dovolání [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], je v podstatě s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu ústavní stížnost vyloučena [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. IV. ÚS 695/01 , ze dne 30. 8. 2001 sp. zn. IV. ÚS 248/01 , ze dne 25. 8. 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 (U 43/34 SbNU 421) či ze dne 27. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 686/17 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
7. Stěžovatel tak musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu v jeho právní sféře nastala (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 ). To se však stěžovateli nepodařilo, neboť v ústavní stížnosti netvrdil žádnou zásadní újmu v jeho osobní sféře. Napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející nepředstavuje podle Ústavního soudu ani extrémní vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení nezbytné. Nesouhlasil-li stěžovatel s vyúčtováním služeb, měl v prvé řadě ve stanovené lhůtě uplatnit námitky (reklamaci) vůči tomuto vyúčtování u správcovské organizace. Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu (sp. zn. 17 C 183/2019), však žádná taková skutečnost nevyplývá. Nesouhlas s vyúčtováním nelze řešit neplacením vzniklých nedoplatků.
8. Námitku stěžovatele, že mu nebyl spolu s elektronickým platebním rozkazem zaslán návrh na zahájení řízení, Ústavní soud nesdílí. Z doručenek obsažených v přílohách vyžádaného spisu se podává, že jak stěžovateli, tak i druhé žalované byl elektronický platební rozkaz (EPR 58719/2019-7) doručen včetně návrhu na jeho vydání. V tomto směru tedy žádné pochybení obvodního soudu nenastalo.
9. Rovněž námitka, že stěžovateli nebylo umožněno vyjádřit se k návrhu, nemá oporu ve spise. V řízení proběhlo dne 29. 10. 2019 standardní jednání (viz č. l. 17 vyžádaného spisu), na kterém stěžovatel dostal prostor, aby svoje námitky vůči podanému návrhu prezentoval. Možnosti navrhnout doplnění dokazování stěžovatel přitom nikterak nevyužil.
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2020
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu