ECLI:CZ:US:2020:3.US.4124.19.1
sp. zn. III. ÚS 4124/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaroslava Macháčka, zastoupeného JUDr. Petrem Hasalou, advokátem, sídlem Radniční 13, Šumperk, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. září 2019 č. j. 57 Co 323/2019-16, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a JUDr. Hany Reclíkové, advokátky, sídlem Masařská 323/6, Opava, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svého základního práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 7. 2019 č. j. 8 Nc 167/2019-5 bylo odmítnuto podání stěžovatele (žalobce) s odůvodněním, že nereagoval na výzvu k odstranění vad podání za současného poučení, že mimo jiné má své podání opatřit řádným podpisem, když jeho podání bylo zasláno z datové schránky osoby odlišné od stěžovatele a nebylo opatřeno žádným podpisem, v důsledku čehož je prvostupňový soud vyhodnotil jako nepodepsané.
3. Proti usnesení okresního soudu o odmítnutí podání se stěžovatel bránil odvoláním, které bylo opět vadným podáním z důvodu absence podpisu stěžovatele. Na výzvu k odstranění vad odvolání spjatou s poučením o potřebě opatřit podání vlastnoručním podpisem stěžovatel nereagoval, v důsledku čehož krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením odvolání odmítl dle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ve spojení s §211 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatele
4. K porušení práv stěžovatele mělo podle jeho tvrzení dojít rozhodnutím krajského soudu o odmítnutí odvolání, když tento podle stěžovatele neposoudil důsledně absenci podpisu u odvolání. Argumentace stěžovatele se soustřeďuje na popis způsobu zaslání podání a vytýká rozhodujícímu soudu, že nevyzval osobu odesílatele, když byla odlišná od účastníka řízení, k předložení plné moci k zastoupení, tedy oprávněnosti jednat za účastníka řízení. V další části argumentace odkazuje na analogii služby PostServis se službou telefaxu, z čehož dovozuje věrohodnost zaslání podání s replikou podpisu stěžovatele.
5. Ústavní stížností napadené rozhodnutí označuje stěžovatel za překvapivé a v rozporu s jeho právem na přístup k soudu a právem na soudní ochranu, proto se domáhá jeho zrušení.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad rozhodovací činností soudů. Nepředstavuje další instanci v systému obecného soudnictví, proto do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
8. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Stěžovatel brojí proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí odvolání, které bylo rozhodujícím soudem posouzeno jako vadné podání v důsledku absence podpisu stěžovatele. Tomuto rozhodnutí předcházela výzva k odstranění vad podání spojená s poučením, jak tyto vady odstranit, na kterou stěžovatel nereagoval. Ústavní stížnost je pouhou polemikou o tom, zda podání stěžovatele bylo, nebo nebylo možno považovat za podepsané.
10. V postupu krajského soudu spočívajícím v odmítnutí odvolání, které bylo vyhodnoceno jako podání nesplňující jednu z jeho podstatných náležitostí, Ústavní soud neshledává ústavní nesoulad. Vada odvolání, která způsobuje překážku dalšího postupu v řízení, její posuzování, možnosti postupu při jejím odstranění, jakož i následky spjaté s nečinností účastníka navzdory jeho poučení, jsou upraveny procesním právním předpisem na zákonné úrovni (čl. 36 odst. 4 Listiny). Do jeho použití obecnými soudy proto Ústavní soud v zásadě zasahuje a nepřezkoumává splnění procesních podmínek pro řízení před těmito soudy. Výjimku by představovala existence vad původního řízení, které by představovaly extrémní vybočení z požadavků kladených na činnost soudů a bylo tak v rozporu s principy řádného procesu. K tomu však ve věci stěžovatele nedošlo.
11. Ústavní soud tak ve věci stěžovatele neshledal pochybení, které by zakládalo důvodnost ústavní stížnosti. Samotná nespokojenost stěžovatele s rozhodnutím o odmítnutí jeho odvolání a odlišná interpretace způsobu podepsání podání, důvod pro zásah Ústavního soudu nezakládá. Stěžovatel byl přitom soudem vyzván k odstranění vad podání a poučen o následcích jeho nečinnosti, proto nelze ústavní stížností napadené rozhodnutí označit jako překvapivé. Krajský soud své rozhodnutí náležitě odůvodnil a poukázal na postup, který mu předcházel, proto i s poukazem na zásadu vigilantibus iura scripta sunt nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že odmítnutím odvolání bylo porušeno jeho právo zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny.
12. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2020
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu