ECLI:CZ:US:2020:3.US.461.19.1
sp. zn. III. ÚS 461/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Danem Modlitbou, advokátem, sídlem K Horoměřicům 584/10, Praha 6, proti I. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2018 č. j. 4 Tdo 1368/2018-49, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. června 2018 č. j. 4 To 89/2018-2399 a rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 12. prosince 2017 č. j. 15 T 84/2016-2271, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Lounech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v návrhu specifikovaných výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") shledán vinným ze spáchání zločinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle §241 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Stěžovateli byl uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, jakož i další tresty a povinnost k náhradě škody v průběhu zkušební doby. Společně se stěžovatelem byla odsouzena taktéž obchodní společnost Heavy Machinery Services, a. s.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") k odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatele proti výroku o trestu zrušil výrok o trestu a stěžovatele odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, přičemž pro výkon trestu byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovateli byly rozsudkem uloženy i další tresty.
4. Dovolání stěžovatele bylo Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto.
II.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel rozporuje názor vyslovený Nejvyšším soudem v napadeném usnesení, že jestliže nepodal odvolání, není oprávněn podat ani dovolání. Brojí i proti výroku krajského soudu o trestu odnětí svobody, který byl stěžovateli krajským soudem uložen k nepodmíněnému výkonu ve věznici s ostrahou.
6. Stěžovatel uvádí, že byl odsouzen za neuhrazení odvodů v období dvou měsíců před zahájením insolvenčního řízení, přičemž v tomto období již obchodní společnost X, byla předlužená. Kdyby stěžovatel z peněz jmenované společnosti uhradil odvody, zvýhodnil by tím příjemce odvodů na úkor ostatních věřitelů, čímž by se dopustil trestného činu podle §223 trestního zákoníku. Stěžovatel byl shledán vinným taktéž za nezaplacení odvodů se splatností v listopadu 2013, kdy však již na jmenovanou společnost dopadaly účinky zahájení insolvenčního řízení a stěžovateli je tak kladeno za vinu, že neporušil zákaz úhrady pohledávek plynoucí z §111 odst. 1 insolvenčního zákona.
7. Stěžovatel namítá existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a právními závěry z něj vyvozenými, čímž došlo k porušení jeho práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány procesní podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
9. Při zkoumání předpokladů řízení bylo zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018 č. j. 4 Tdo 1368/2018-49 bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 448/19.
10. Ústavní soud následně obdržel přípis zaslaný Nejvyšším soudem, z něhož se podává, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. 4 Tdo 960/2019 byly zrušeny v celém rozsahu, tedy i ve vztahu ke stěžovateli, ústavní stížností napadené rozsudky krajského soudu a okresního soudu.
11. Na základě uvedených skutečností Ústavní soud konstatuje, že k projednání ústavní stížnosti není příslušný, neboť není povolán napadená rozhodnutí zrušit podruhé.
12. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2020
JUDr. Radovan Suchánek, v.r.
soudce zpravodaj