ECLI:CZ:US:2020:4.US.1812.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1812/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Slancové, zastoupené Mgr. Janem Kašparem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2019 č. j. 32 Cdo 473/2019-372, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2018 č. j. 35 Co 221/2018-348 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze 27. února 2018 č. j. 4 C 274/2009-312, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti NN Životní pojišťovna N. V., sídlem Weena 505, Rotterdam, Nizozemské království, jednající organizační složkou NN Životní pojišťovna N.V., pobočka pro Českou republiku, sídlem Nádražní 344/25, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to z důvodu, že jejich právní závěry jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními.
2. Napadeným rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka (jako osoba obmyšlená) domáhala na vedlejší účastnici zaplacení částky 1 600 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu pojistného plnění ze smlouvy uzavřené mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelčiným manželem (jako pojistníkem), a dále rozhodl, že se vedlejší účastnici náklady řízení nepřiznávají. Dospěl totiž k závěru, že pojistná smlouva je neplatná. Odepřel přitom stěžovatelce námitku promlčení, kterou vznesla proti právu vedlejší účastnice namítat relativní neplatnost této smlouvy, s tím, že jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovatelce, aby zaplatila vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 36 300 Kč.
4. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud shora označeným usnesením podle §243a odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s tím, že není podle §237 a §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení souladu uplatnění námitky promlčení práva žalované jako pojistitele dovolat se relativní neplatnosti předmětné pojistné smlouvy pro omyl úmyslně vyvolaný pojistníkem od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
II.
Stěžovatelčina argumentace
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že její manžel v listopadu roku 2006 za nevyjasněných okolností zemřel utonutím, přičemž nebylo prokázáno, zda šlo o sebevraždu nebo nešťastnou nehodu. Dne 19. 2. 2007 u vedlejší účastnice uplatnila nárok na vyplacení pojistného plnění, která však tak odmítla učinit s odůvodněním, že šlo o sebevraždu. Dne 7. 4. 2009 podala žalobu s tím, že příčina smrti nebyla jednoznačně prokázána. Dne 16. 11. 2009 vznesla vedlejší účastnice námitku relativní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy, kterou opřela o skutečnost, že při sjednávání pojistné smlouvy ji pojistník neinformoval o dalších uzavřených pojistných smlouvách pro případ úmrtí.
6. Proti tomu vznesla, jak stěžovatelka dále uvádí, námitku promlčení, jejíž uplatnění obecné soudy posoudily jako rozpornou s dobrými mravy; vyšly z toho, že ohledně uplatňovaného práva nebyla v dobré víře, což ale opřely o zjištění, která k takovému závěru vést nemohou. Jestliže tak usoudily na základě toho, že podala žalobu dva dny poté, co vedlejší účastnici uplynula promlčecí lhůta, poukazuje stěžovatelka na to, že vedlejší účastnice podala námitku relativní neplatnosti až dne 16. 11. 2009, že kdyby podala žalobu dříve, stejně by tuto svou námitku nemohla uplatnit včas, a tudíž zde žádná souvislost není. A jestliže obecné soudy dále konstatovaly, že vedlejší účastnice mohla být v dobré víře, že se (stěžovatelka) spokojila se sděleným závěrem šetření pojistné události, tedy že šlo o sebevraždu, pak samy uvedly, že šetření jednoznačně sebevraždu neprokázalo, a tudíž vedlejší účastnice jednak odepřela vyplatit pojistné plnění, aniž by byla schopna uplatněný důvod prokázat, jednak dala najevo, že uzavřenou pojistnou smlouvu uznává jako platnou, čímž u ní vyvolala legitimní očekávání. Nic vedlejší účastnici nebránilo uplatnit námitku relativní neplatnosti v konečné odpovědi.
7. Tvrdí-li obecné soudy, že si (stěžovatelka) mohla být vědoma neplatnosti této smlouvy, nemá to oporu v provedeném dokazování, navíc samotná vedlejší účastnice připustila, že v případě informování pojistníkem by takovou smlouvu uzavřela, jen s nižší pojistnou částkou. Vadný je závěr odvolacího soudu, že si před podáním žaloby byla vědoma důsledků uplatnění námitky relativní neplatnosti, neboť tyto důsledky seznala až z rozsudku vydaném ve sporu s jinou pojišťovnou dne 23. 2. 2010, navíc teprve až z dokazování v tomto řízení vyplynulo, že šlo o informace pro vedlejší účastnici podstatné. V návaznosti na to uzavírá, že k promlčení došlo v důsledku liknavosti vedlejší účastnice a že odmítly-li obecné soudy přihlédnout k důvodně uplatněné námitce promlčení, jde o zjevnou nespravedlnost, neboť takový postup je postupem (obecně) výjimečným, a musí proto být přesvědčivě odůvodněn. Úvahy obecných soudů jsou dílem absurdní, dílem vycházejí ze skutečností, které nemají oporu v provedeném dokazování.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí obsahující výroky napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mj.) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
10. Ústavní stížnost je založena na polemice s důvody, o které obecné soudy opřely svůj závěr, že stěžovatelkou vznesená námitka promlčení [ve smyslu §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z.")], a to promlčení práva vedlejší účastnice namítat relativní neplatnost pojistné smlouvy (§49a o. z.), představuje výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 o. z., §2 odst. 3 ve spojení s §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Stěžovatelka má za to, že obecné soudy řádně daný závěr neodůvodnily, neboť jejich úvahy jsou v rozporu s pravidly logického myšlení, případně vycházejí z předpokladů, které nejsou v souladu se skutečností.
11. Jak již bylo výše naznačeno, Ústavní soud do procesu interpretace a aplikace podústavního práva (zde představovaného zejména výše uvedenými zákonnými ustanoveními) obecnými soudy zásadně nezasahuje, což platí tím spíše, otevírá-li aplikovaná právní norma obecným soudům široký prostor k vlastnímu uvážení, jako je třeba právě ta, jež je obsažena v §3 odst. 2 o. z. Porušení ústavnosti, primárně pak základního práva na řádný proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny, přestavuje až situace, kdy příslušné závěry buď nejsou v soudním rozhodnutí odůvodněny vůbec, nebo nejsou odůvodněny řádně (tedy srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení), případně kdy z hlediska věcného lze příslušné úvahy označit za očividně ("extrémně") vadné. V posuzované věci k takovému závěru Ústavní soud nedospěl.
12. Stěžovatelka v prvé řadě poukazuje na liknavý postup vedlejší účastnice, která svou námitku relativní neplatnosti vznesla až se zpožděním. Ovšem i kdyby vedlejší účastnice tuto námitku vznesla hned po podání žaloby (pozn.: jak totiž uzavřely obecné soudy, dříve tak neměla důvod činit, neboť stěžovatelka pojistné plnění po uzavření pojistného případu nepožadovala), byla by tato námitka, jak dovodily obecné soudy, opožděná.
13. Především pak předmětem posouzení z hlediska dobrých mravů není jednání vedlejší účastnice, ale jednání stěžovatelky, která uplatňuje právo na pojistné plnění z pojistné smlouvy, která byla jejím manželem uzavřena způsobem, který lze označit za podvodný. Odmítá-li stěžovatelka závěr obecných soudů, že s podáním žaloby vědomě vyčkávala až do doby, než se právo vedlejší účastnice namítat relativní neplatnost pojistné smlouvy promlčí, s tím, že o následcích uplatnění této námitky se "poučila" až v roce 2010 z rozsudku vydaného Obvodním soudem pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 74/2008, tato argumentace správnost závěrů odvolacího soudu není s to zpochybnit, neboť v uvedeném řízení daná námitka musela být žalovanou stranou (logicky) vznesena ještě před vydáním tohoto rozsudku.
14. Vzhledem k tomu, že nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručeného základního práva, kterého se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. února 2020
Jan Filip v. r.
předseda senátu